Srpen 2009

Duos photos pro potěchos

26. srpna 2009 v 22:36 | Jinny |  PHOTOS
Zdáreček,

frnkly mi přes nos tyhle dvě úžasný fotky.

Billi s fanynkou - vypadá jako vždy DOKONALE - skoro jako Vaše nejlepší kamarádka se kterou jdete zrovna po nákupech a smějete se každý kravině.
Jen by mě zajímalo na co se Benny tak zamračeně dívá, vypadá to jak by dámě koukal na to kulaté co má tvar srdce jak zpíval Jojo band :o).
Nebo máte jiný názor čemu se šklebí? Že by mu kluci zkrouhli prémie?

Vypadá to tam jako v Praze kousek od Futura.




Ještě trocha nostalgie, 4 malá holátka kuřátka ještě s neošoupaným Davidem po dobách jeho slávy.
No nejsou úřasní? Vyrostli co?
Zmužněli!!!!
Bohužel se nepřistěhovali blíž :oD.

Tak dobrou jdu si ještě pohopkat na míči a cvičit tělo i ducha.
Sladké sny všem.
Páčko
Jinny

MULTIPL: AUTOMATISH, Gustavova kérka, dvojčata next to a sexy Tom ...

21. srpna 2009 v 22:51 | Jinny |  New album


Zdárek zlatíčka,

okurkové údobí nám u TH končí což je fajn.
Ukázky nového klipu a už i plné verze se objevují v rádiu i na netu a bohužel i plné verze dalších písní z alba Humanoid, které vyjde 6. října.
Mrzí mě to, protože to pro umělce je sice reklama, ale také potencionální finanční ztráta.

Tady je tedy jen původní ukázka AJ a NJ verze pilotního singlu Automatic, který vyjde 18. září.

Nějak mi nešlo vložit vído jako takový, kliki na odkaz.

Nemyslíte, že němčina je z Billových úst více jadrnější?






A co říkáte změně image kluků?
Pro mě to byl zprvu šok. Tyická Tomova i Billova ojedinělá image se změnila a musím se přiznat, že na některých fotkách mi připomínají jiné kapely, ale asi jde pouze o zvyk.
Vlasy měli chvíli zacopánkované podobně a když si Tom nevzal žádný šátek a Bill nebyl nalíčený - člověk na první pohled málem nevěděl, který je který, ale myslím, že tohle je to, co jsme si celou dobu přáli - Tom bez čelenky a čepice.
V poslední animce, jsem zahlédla, že má Tom naušnice - fíhá - ale sluší - moc se mi to líbí. Takové malé nenápadné kroužkové pecky.
A Billi má pravděpodobně piers v bradavce, nebo alespoň jedna fotka na to ukazovala, což je hodně rajcovní.....kampak asi dá další piers? Do kalhot mezi levou a pravou kapsu? :o)))).
Blázínek je na to dost velký a odvaha mu nechybí, to dokázal poslední monstrózní kérkou.



Chválím, že to klukům ladí do kvarteta :)




Ukázky z natáčení klipu v Jihoafrické republice k singlu Automatic.
(Mimochodem - není to znamení - zrovna Jihoafrickou republiku a Israel mám v práci na starosti :oD ).
Nejvíce si natáčení užíval Tomíno, přes den velké vedro a v noci kdy je na poušti lehce pod nulou zjistil, že v jeho hotelovém pokoji nejde topení a ve sprše neteče teplá voda. Tak si tak říkám - jestli se šel ohřát k bráchovi pod deku, alespoň si zahřát nohy kdo ví?!
Jinak Billa napadl děj klipu, při cestě na zkoušku do studia - alespoň víme, že nemyslí na kraviny .
Moje srdeční záležitost ....













Tyhle fotky jsou už notoricky známý, tak si dáme ještě něco dalšího a tím je Gustavova kérka:





Joště naši koloušci spolu:

..."Bože Tomovy lícní kosti a brada" ... pro mě těžko odolatelná dokonalost



"dvě veverky v knihovně"
Ale vzhledem k tomu, že největší zlatíčko je Tomi,
nemůžu si odpustit tuhle montážku od Allegator:
..... pohled který svléká .....


Tak zatím páčko
Jinny

Jinny operace kolene + moje největší radost

21. srpna 2009 v 21:30 | Jinny |  KONTAKT Jinny & Lída

Zdarec Tokiáci,

to jste nečekali, že se tu něco po dlouhé době oběví co?
Jestli jste si říkali co se mnou je, tak jsem momentálně u našich doma po operaci kolene, takže mám trochu času.

Popíšu to trochu podrobněji, beru to jako deník, který si dufám za čas přečtu až budu chodit a usměju se tomu, samozřejmě to číst nemusíte.
Taky jsem něco málo fotila na mobil (nic moc qualitka, ale dám to sem). Hlavně pejska, jak mě hlídala a týden se odemě nehnula, než jenom rychle ven vyčůrat a zpět, má mě ráda bobíšek, bylo to rozkošné. Ležela na křesle vedle postele, nedovolila jsem jí jako jindy, aby mi ležela na nohách, protože týden noha bolela tak, že jsem kvílela, jen někdo zavadil o postel. Týden jsem byla na analgetikách a opravdu je to lehce návykové, byl nejvyšší čas s tím seknout :o).
Stalo se to tak, že jsem běhala se psem po lese jako každý víkend, zamotala jsem si při běhu z kopce nohy do ostružiní, špatně doskočila, slyšela křupnutí jak se přetrhl křížový vaz a zlomila si oba menisky, pak už jsem se jenom válela na cestě jako vorvaň. Tak jsem se na boku dopíďala na krajnici do jehličí a zavolala si manžela, ať pro mě přijede. Jess si lehla poslušně vedle mě. Naštěstí za tu hodinu co jsme tam čekaly nikdo nejel.
Operace byly nutné 2, většinou se první dělá artroskopie laparoskopicky, kdy se odstraní úlomky menisků a cca za půl roku se dělá plastika křížového vazu odběrem a náhradou přetrženého. Dělá se to tak, že se vyseká čtvereček kosti z čéšky, prožízne se asi 1cm široký proužek prostředkem šlachy mezi čéškou a holení kostí a zároveň se vyseká čtvereček z holení kosti. Tato šlacha s kostí na každém konci se pak upraví, kolenem se ze spoda přes holení kost až do stehenní kosti vyvrtá díra, odebraný štěp se navlíkne na drát a touto dírou se prostrčí, aby se přesně umístil, drát se prorazí až krz stehení sval nad kolenem ve stehně, usadí se a ty čtverečky kostí se v holení a stehenní kosti přichytí šrouby. Používají se buď titanové, nebo z materiálu, ze kterého se po roce stane kost a ony v kosti zarostou - ty mám já.
Nechtěla jsem 2x trpět ani 2x do narkózy, tak jsem se s lékařem dohodla, že to uděláme najednou, že se do kolene laparoskopicky podívá a pak spraví vše co najde a nebylo toho málo.

Teď jsem 3 týden po operaci a už je to lepší. Jinak to byl fakt hnus, bolelo to víc, než jsem čekala. Nejhorší byla první noc, kdy mi dali jen nějaká slabá analgetika do kapačky asi kalibru brufenu místo injekce, takže jsem ležela v posteli, v kolenu mi pulsoval každý tep a mě až do 5-ti do rána tekly slzy bolestí. Neřekla jsem si o nic jiného, protože vím, že analgetika se nedají kombinovat, můžou se dát až po určité době. K ránu mi dala sestra prášek na spaní, a za půl hodiny mi přišla dát teploměr - grr.
Další noce už byly v pohodě, prášeček na spaní, injekci na bolest a už se mnou lítala postel :o).
Dnes jsem byla na první rehabilitaci, výřivka, proud i tělocvik byly fajn. Chodím o berlích s ortézou, nohu nepropnu a ohnu jí tak na 45 stupňů, takže zatím žádná hitparáda, ale každý den je něco nového možné, taková malá vítězství. Jedno z nejlepších bylo, když mi do vany nemuseli nohu dávat naši, ale dala jsem jí tam sama a tudíž nepotřebovala při sprchování asistenci.
První týden ležíte v posteli, sval Vám zmizne během týdne máte ze stehna rosol, kdy přesně nahmatáte stehenní kost, ke které jste se dříve přes sval nedostali. Ležíte na zádech, chcete zvednout nataženou nohu, zatínáte i zuby, ale noha se ani nehne - sval je slabý. Takže to trvá tak týden zatínání a procvičování svalu, než dokážete nohu v posteli odlepit od prostěradla. Pak dokážete z postele slézt, dojít si na záchod a pak dokonce vlézt do vany - taková běžná věc, ale pro mě úžasný pokrok.
Takže takhle se teď mám, ale nestěžuju si.
Koleno jsem měla načaté po úrazu v Rakousku na lyžích před pár lety, bolelo mě i při řízení auta, jsem ráda, že se do něj podívali. Měla jsem poškozenou i chrupavku, takže mi jí obrušovali, před operací odsávali krev a ještě mě čekají injekce výživy, ale to oproti vytažení asi 15-ti centimetrového drenu, který člověk v koleni má asi 2 dny po operaci a nutí ho s tím chodit bude už prkotina. Taky hned ráno po operaci nutí člověka cvičit, dají mu nohu do motorické dlahy, která nohu ohýbá za něj. Bohužel jsem ještě ani ráno neměla v sobě analgtika a tenhle tělocvik absolvovala bez tišení bolesti pěkně naplno po operaci s drenem v koleni. Pak mě rehabilitační bratr nutil vstát z postele, kdy jsem s nohou ani nehla a chodit o berlích, to už jsem histericky brečela bolestí, do toho přišla vizita a když mě viděli jak tam uřvaná sedím na posteli, tak to vzali hopem a rychle vypadli. Jak jsem byla zmatená, pořád jsem jim neřekla, že mi nic nedali na bolest. Takže pán mě měl asi trochu za fňuknu, ale myslím, že se napřed dávají běžně léky na bolest a pak se teprve cvičí. Ale přežila jsem to. Nejsem polykač brufenů, žerou bílé krvinky, které se neobnovují, takže radši lezu bolestí po zdi, než bych si něco vzala, myslela jsem, že jsem tedy trénovaná, tak nevím, jestli jsem takový cimprlich, nebo zda to bylo opravdu hrozný.
Jinak mám krásných 5 jizev, jednu od kamery, jednu od nástroje, jednu od vrtačky, jednu od drátu, kterým protahovali štěp krz koleno (ta není šitá) a ta největší je asi 8 cm dlouhá tenká jizva přes koleno směr ke kotníku, teď mají zvláštní techniku šití, již to neštupují jako ponožky křížem přes jizvu, ale sešijí to cik cak jedním vlascem v podkoží, stehy nejsou skoro vidět, na každém konci jizvy je uzlík, jeden pak odstřihnou a za druhý vytáhnou z celé jizvy šití naráz. Takže až to zbělá, bude to krásná tenká jizvička :o), ale to je jedno, hlavně, abych chodila, sportovala a koleno drželo. Kosti dorostou asi za 2 měsíce a nový štěp bude stejný jako ten původní asi za rok.

Jinak jsem díky zranění prošvihla konert Anastazie a Madonny, oba lístky jsem musela prodat :o(.
Tak snad holky ještě dojedou.
To bylo jen tak na okraj, abyste věděli co se u mě děje.
U TH se toho v okurkové sezóně mnoho nedělo, kromě změny image, ale teď se chystá album a nový singl a je dobré se tomu věnovat - tak v příštím článku.


Tady je pár fotek na památku.
Jinak léto a nohy to je u mě již tradice, měla jsem zlomené obě nohy na ZŠ, každou zvlášžt a každou vždy o prázdninách 6 týdnů sádra a měsíc rehabilitace. Takže letos se mi povedlo hezké počasí proležet v posteli, ale alespoň jsem si odpočala a v nemocnici nechala 3 kg za 3 dny :o).



Motorická dlaha, do které mi dali nohu hned ráno po operaci. Byla jsem na 4 lůžáku, ale většinou sama, nejvíce operací je jednodenních, tedy se mi tam pár holek vystřídalo. Jedna asi 40ti letá fajnová holka tam se mnou byla přes noc, parádně jsme pokecaly. Jinak tam byla plazmová telka, přípojka na internet, jídlo se dalo jíst, dokonce bylo moc dobré a sestřičky byla usměvaví andělé, tím bych chtěla poděkovat všem v nemocnici v Berouně, i když si to nepřečtou :o))).


Vývod drenu, jak se cvičilo tak to teklo a stehna rozpláclá jako žába :o).
Jeho vytažení nikomu nepřeju, někdo z Vás už asi zažil. I když každý to má jinak a někoho to nebolí.
Sběrná nádobka na krev z drenu. Nateklo docela dost, mám nulku, ale nedala se určitě použít, bylo to i s dalšíma ingrediencema :o).
Takhle jsme hajaly s Jessinkou doma u našich na gauči. Zlatíčko se odemě celý týden nehla jen na čůrání. Trpělivě respektovala, že mi vyjímečně nemůže do postele, ale spinkala na křesle vedle mě.


Takhle drahoušek spinkala na mém županu.



Jessica ten můj xicht s mastnými vlasy už nemohla ani vidět :o).

První pokusy o ohyb kolene. Jess dělá odborný dohled.
Když se Jessinka dohledem na cvičení unavila, hupla ke mě do pelíšku a spinkala.

Pak už jsme se uspaly obě.
Má nová kérka :o). Zelená je ještě dezinfekce z nemocnice, šla ve vaně umýt postupně.
Bohužel jsem si neodmotala fáče a nevyfotila nohu ještě se stehy, takže mám fotky už srostlých jizev po vyndání stehů.


Svaly zmizely, nastoupil rosol v doprovodu celulitýdy, ale už se to lepší.

.

Jinak jizva se docela povedla, šijí to teď nějak jedním velkým vnitřním stehem cik cak, který pak celý vytáhnou naráz, takže člověk nevypadá jako pirát.
Dnes jsem si nechala ukončit neschopenku, necelý měsíc po operaci. Pan doktor svolil jen pod podmínkou, že budu pracovat z domova. Říkal, že mi koleno pěkně vybrali :o). Z obou menisků odstranili zlomeniny, takže z 5 mm zůstal 1- 2 mm, vaz mi museli vzít z čéšky i s kostmi a provrtat ho napříč kolenem na místo původního přetrženého vazu a přichytit šrouby. Obrousili mi poničenou chrupavku, takže mě ještě čekají injekce umělé chrupavky a výstelky. No poté co si člověk musí píchat injekce na ředění krve po příchodu z nemocnice do břicha to už asi nebude tak strašný. Naivně jsem si myslela, že je to jen tak lehká operace v práci jsem řekla že po termínu operace v úterý budu zpátky doma u pc příští pondělí - ha ha, to jsem se spletla. No alespoň jsem předem nevyšilovala, co mě všechno čeká. Vypadá to, že mé milované lyžování budu muset vyměnit za běžky. No letos můžu na tohle vůbec zapomenout, takže se docela hodí, že přes Vánoce a Silvestr pojede ta naše banda 12ti lidí do Thajska místo do Rakouska na původně plánované lyže :o). Už se moc těším i když nemám moc radost z povinného očkování.
Taky už se nemůžu dočkat, až jednoho dne normálně půjdu bez fofrklacků v ruce :o)). Natož až se pak rozeběhnu...



.
.
A TEĎ NĚCO VESELEJŠÍHO - MOJE NEJVĚTŠÍ RADOST - MŮJ MILÁČEK JESSICA

4 letá kříženka chrta Vipeta a labradora z útulku z Českých Budějovic, je u nás 3 roky.
Je to naše miminko, naše zlatíčko. Je moc hodná a učenlivá, děláme trochu i psí tance.

Na chatě mezi poli.....

1)





2)


Nedávno na vycházce na chatě v lese.


3)
V Krkonoších před 2 lety


4)
Taky v Krkonoších, stejný den jako na předchozí fotce, jen o pár metrů výše....



5)
Jé zajíček..... juchůůů....

6)
Když jsme moc utahaný, tak si vlezeme k Jinny a Georgovi do pelíšku....


7)
Letošní Vánoce a moje nejoblíbenější dárky - plyšáááácíííííí - však já si ho rozbalím



8)
Naše modelka u nás v obýváku unavená o letošních Vánocích z rozbalování dárků



9)
A takhle krásně se smějeme, když jsme šťasný, že jsme venku :o).

Tak se zatím mějte.
Páčko
Jinny

I když není nová... není až tak stará:)

8. srpna 2009 v 0:13 | Chris |  PHOTOS
I když tento blog téměř umřel... mi to nedá tady nedat překrásnou fotku Billa... přece jenom na tenhle blog mám své vzpomínky, které mi nikdo z hlavy nevymaže a chci, aby jako titulní článek byla trošku změna... za nového Toma, nového Billa:)

Jinak tohle tričko už mi také říká paní a je perfektní!!!!!!!!!

Bill je krásný, jako vždy!!!!!!!!!!

Miluju jeho oči.............. a přidávám nejnovější fotečku tohodle krasavce, krásné líčení... mám chuť jej hladit a hladit a hladit:)))))))


Líbí?????????????? Jak jinak, mi rozhodně ano!!!!!!!!!!!!!