Červen 2007

Kvíz Billa a Toma:-))))

30. června 2007 v 22:37 | Lída |  Rozhovory
Předstíral jsi někdy nemoc, aby jsi nemusel do školy?
a) Nikdy
b) Občas
c) Často !!!
Co rád okusuješ?
Nemám rád čokoládu, ale miluju kyselé gumové medvídky.
Podvádíš, když hraješ hry, aby jsi vyhrál?
a) Ano nenávidím prohru !!!
b) Ne
Myslíš, že jsi chytřejší, než tvojí kámoši?
a) Ano !!!
b) Ne
Tvoje sexuální aktivita je:
a) Neexistující
b) Jedenkrát za měsíc
c) Jedenkrát za týden
d) Jedenkrát za den
Bill všechno přeškrtal:-)))
Nasadil by sis brýle, se kterými by jsi viděl přes oblečení?
a) Ano!!!
b) Ne
Záviděl jsi někdy, klukovi, který se vedl s pěknou holkou?
a) Někdy
b) Nikdy !!!
Popral jsi se už s cizím člověkem?
a) Ano !!!
b) Ne
Jaké máš rád filmy?
a) Akční !!!
b) Horory !!!
c) Romantické !!!
Jaké jsou tvoje špatné vlastnosti?
Lenivost, hrdost, hněv
Jaké špatné vlastnoti nesnášíš na druhých?
Lakotu, žárlivost
Předstíral jsi někdy nemoc, aby jsi nemusel do školy?
a) Nikdy
b) Občas
c) Často !!!
Co rád okusuješ?
Švestky.
Podvádíš, když hraješ hry, aby jsi vyhrál?
a) Ano nenávidím prohru !!!
b) Ne
Myslíš, že jsi chytřejší, než tvojí kámoši?
a) Ano !!!

b) Ne
Tvoje sexuální aktivita je:
a) Neexistující
b) Jedenkrát za měsíc
c) Jedenkrát za týden
d) Jedenkrát za den
Tak jednou do hodiny:-)))
Nasadil by sis brýle, se kterými by jsi viděl přes oblečení?
a) Ano !!!
b) Ne
Záviděl jsi někdy, klukovi, který se vedl s pěknou holkou?
a) Někdy
b) Nikdy !!!
Já jsem vždycky ten, kdo má vedle sebe pěknou holku:-))))
Popral jsi se už s cizím člověkem?
a) Ano
b) Ne !!!
Jaké máš rád filmy?
a) Akční !!!
b) Horory
c) Romantické
Jaké jsou tvoje špatné vlastnosti?
Přepych, Lenivost
Jaké špatné vlastnoti nesnášíš na druhých?
Žárlivost
Hm, co říct, když to tak čtu, tak Billa bych asi nedala, až bych se nabažila jeho krásné tvářičky a očiček, asi bych začala před jeho vlastnostma couvat, to nemluvím o tom, že má hodně mě podobné a to by jsme se nesnesli.....Odpovědi Toma jsou super:-)))) Ten kluk mě fakt dokáže rozesmát.... příjde mi hrozně miloučký....
Jo a nad sexuální aktivitou Billa je třeba se zamyslet:-))))))))))))

Vzpomínka na rok 2005

30. června 2007 v 20:32 | Lída |  PHOTOS
Vím, že tohle je stará doba, ale pro mě začátek krásných časů, které stále prožívám s Tokio Hotel.... na první fotce se mi hrozně líbí Tomíšek....vypadá tam prostě nádherně, krásně jemný úsměv a ty oči, prostě nemám slov, ale i Billík se tváří miloučce....prostě a jasně, dvojčata vedle sebe je totálně vražedná kombinace:-))))) snad mě chápete....a je jedno, zda má Tom delší dredy nebo Bill delší vlasy:-)))) vždy byli, jsou a budou zlatíčka....naše:-))))
No jo, vzpomínky dávné co zažloutlej mas scénář, na dva chlapce mi zapomenout nedají:-)))))) Trošku humoru a zkomolená písnička jedné české (již neexistující) kapely....

Jeden rozvášněný Tom

29. června 2007 v 12:03 | Jinny |  PHOTOS
Občas by mě zajímalo, na co, nebo na koho Tom u hraní myslí?
What or who he´s thinking about? ...............real ECSTASY ?!?!?!?!?!?!?!?.... :o).....
Candymoonlight
Jinny

FF OD ANDY 3 DÍL

29. června 2007 v 7:00 | Jinny |  FF OD VÁS
3.díl
Už uběhly dva týdny od toho dne, co jsme byli s Billem v restauraci. Od té doby jsem viděla Billa minimálně a když už, tak měl u sebe pořád ten mobil. Ani mi ho nenechával na dohled a dokonce s ním i spal nebo si ho dával do šuplíku na zámek. Nevěděla jsem, jestli to hraje, že to dělal tak nápadně, nebo jestli je doopravdy takový střívko a neví, že mi to došlo. Že mi došlo to, že je v kontaktu s tou Jessicou a jestli už s ní proboha snad něco neměl. Připadal jsem si, že už spolu ani nechodíme.
Jeden den měl být večer zase doma. Po nahrávání a focení do jejich nového alba.
"Jsem doma!" zakřičel Bill a praštil s dveřmi. Byla jsem v koupelně a dodělávala své poslední úpravy na mojí akci: Vraťte Billa Kat!
Otevřela jsem dveře a pomalounku, potichounku jsem scházela ze schodů. Už jsem byla na předposledním schodě a Bill si mě už "konečně" všiml. Měl totiž hlavu v tom svém mobilu.
Když mě ale spatřil, trošku se mu povolila čelist a oči měl velké jak ping-pongové míčky. No snad ho to aspoň trochu zaujalo. Měla jsem červený korzet a červené podvazky, spolu s černými botičkami na podpatku a rozpuštěné, mé temně rudé vlasy, což nebylo zvykem, protože jsem si je stále česala do jakýchsi tvarů. No a jako "třešničku na dortu" jsem měla černý sametový župánek. Nalíčená jsem byla na můj styl také dost extravagantně, ale mé samé se to líbilo.
"Co to.." vykoktal ze sebe, než jsem k němu došla, ale dál už neměl šanci.
Pravou nohu jsem mu obmotala kolem té jeho a rychle, ale zároveň jemně, jsem ho chytla za krkem. Hlavou jsem se přiblížila k jeho krku a lehce jsem sténala a dýchala na jeho krk tak intenzivně, jak jsem potřebovala. Malý Billi tam dole ještě nic nedělal. Hm, fain.
Rukou, kterou jsem měla za jeho krkem, jsem vjela do jeho hřívy a tou druhou jsem mu zajela pod triko. Lehce jsem ho škrábala na zádech a přitom jsem se na něj čím dál tím víc na něj lepila. Už jsem toho malého tam dole cítila, ale jen lehce a já chtěla víc. Neudělala jsem ani pohyb a tam dole u Billa už jsem cítila něco víc! JO! Řekla jsem si triumfálně.
"Taky tě chci, lásko…" špitla jsem mu do ucha, vzala ho za bradu a políbila.
"Co děláš?" odtrhl se ode mě Bill. No spíš mě odhodil. Co, co to mělo znamenat??
"To byl jen…jen telefon." Sáhl do kapsy a něco vyťukával. Až teď, po těch 2 týdnech jsem se dala do neskutečného pláče. Taková bezmoc a samota v jednom okamžiku. Chytla jsem se za hlavu a zhluboka dýchala, protože jsem si myslela, že to se mnou sekne.
"Děje se něco, Kat?" to si ze mě dělá srandu.
"Jestli se něco děje Bille? To by jsi mi měl povědět ty. Už celé dva týdny spolu "nejsme". Vůbec nekomunikujeme, ty jsi věčně jen na tom svém telefonu. Ale já nejsem blbá, Bille. Já to vím už od toho dne z restaurace. Ale dál už to snášet nechci. Takže žádám vysvětlení. Od tebe i od ní! Když má čas si s tebou psát, tak má i blbejch 5 minut mi něco vysvětlit. Jdu se vykoupat a pak to vyřešíme. Ty, já a Jess." Domluvila jsem, sundala si boty, zahodila je a vydala se zpět do koupelny. Až tam jsem se pořádně rozbrečela. Ale už jsem dál nechtěla a hlavně jsem dolů nechtěla přijít jak husa ubulená, ještě nějakou hrdost mám. Odlíčila jsem se, převlékla a šla ještě do našeho pokoje, kde jsem si zabalila věci. Bylo mi jasné, co bude následovat. Když jsem slyšela prásknutí dveří, nadechla jsem se a sešla dolů. Už tam byly jedny boty navíc a tak jsem pokračovala do obýváku. Už tam byla. Seděla těsně vedle Billa. Ale jo, sluší jim to, tak proč jim to nepřát. Došla jsem k nim a sedla si naproti. Jaká ironie.
"Tak povídejte." Sedla jsem si.
"Noo…" řekl Bill.
"No? Jsem zvědavá, nic konkrétního slyšet nechci, ale je mi jasný, že to takhle dál nepůjde, takže bych byla ráda, protože už jste oba dospělí, aby jste mi vysvětlili, jak na tom jsem." Ať se taky trochu potrápí. Doufám, že ta Jess není nějaká mrcha a nezačne na mě útočit.
"Prosím tě, Katrin, nechci, aby sis o mě myslela, bůh ví jaká nejsem mrcha, ale prostě v té restauraci mezi námi přeskočilo něco, co se už asi těžko rozpojí." Ježiš co to kecá. Stejnak narazí na další a jí nechá, ale budiž, hezky to řekla.
"Kat, já vím, že jsem na tebe byl ošklivý, ale já…" začal pro změnu Bill. "…já k tobě cítím hodně. Věř mi, že tak moc, co si ani člověk nedokáže představit. Ale jakmile jsem poznal Jess, bylo mi jasné, že tady toho bude víc." Řekl. Slzy jsem potlačovala opravdu jen velmi těžko a těmi kecy na začátku jsem je jen zakrývala, ale když Bill mluvil…
"Víš, opravdu to bylo krásné, ten rok s tebou. Nikdy, opravdu nikdy na to nezapomenu, ale…myslím si, že mezi námi…nooo víš…" slzy už mi tekly. Bylo mi to jedno. "..už je konec." Při těchhle slovech mi projely hlavou všechny krásné, ale i ošklivé vzpomínky, které patřily jen nám dvou. Od našeho prvního setkání, až po tento den. Říká se, že když umíráte, promítne se vám celý váš život. Mě prolétly mé vzpomínky, NAŠE vzpomínky s Billem. Vstala jsem a šla jsem nahoru po schodech do našeho pokoje. Vzala jsem si tašky a šla zase dolů.
"No, máš tu o místo navíc, Bille. Já jedu k rodičům. Tak.."
"No počkej, vždyť je 11, já tě tam hodím dobře?"
"Ale….tak jo." Mávla jsem na Jess, Bill si vzal klíče a šli jsme k autu.
Bill zastavil před naším domem. Vzdychla jsem a plakala.
"Bille, ty víš, že já druhé šance ve vztazích nedávám. Jsi doopravdy pevně rozhodnutý?" s tím knedlíkem v krku se fakt špatně mluví. Bill jen kývl.
"Dobrá, pak tedy.." vzlykla jsem "…ať vám to dlouho drží. Měj se, pa." Mávla jsem, vzala kufry ze zadního sedadla a šla cestičkou domů bez jediného pohledu zpět. Nakonec mi to ale nedalo a při odemykání jsem se otočila. Bill odjel. Napořád.

O měsíc později

…nové album, které musí mít každý! Lákala velmi pestrá reklama na nové album Tokio Hotel. Rozchod s Billem už mě docela přešel. Nějak extra jsem nebrečela, ale byly takové dny, že jsem celý den nic nejedla a prostě jen vzpomínala. Mamka mě omluvila i ze školy na týden. Ale nemohla jsem se trápit napořád, šla jsem do školy a poprosila jsem všechny spolužáky, aby mě hlavně nelitovali. Chodila jsem s nimi na diskotéky a normálně se bavila, jako dřív a časem už jsem na něj zapomněla, i když jsem na něj stále myslela. Dokonce jsem si našla i nového kluka, ale nakonec se z něj vyklubal děsnej parchant, takže nám to vydrželo 2 dny. No a co Bill? Rozešel se s Jessicou. Jess byla v pohodě holka, co jsem tak v četla v časopisech a viděla v TV. Ale na křtu toho jejich nového CD to mezi nimi ruplo. Ona totiž nedokázala snést, že je Bill pořád někde s kapelou a hlavně, že je pro něj kapela přednější. Tak se rozešli, škoda. Ty fotky těch dvou na začátku byli opravdu krásné. Ale teď je tomu konec a toho jsem se bála. Bill se za mnou včera stavil…
"Tak ahoj, uvidíme se v pondělí!" vyšly jsme ze školy a já se rozloučila s holkami. V tom mi přesně u nohou zabrzdilo auto, a já se tak lekla, že jsem upustila mé sešity, které se mi už nevešly do batohu.
"Co děláš ty magore?" vyjela jsem na řidiče, kterého jsem ani nezpozorovala.
"Pořád stejně ostrá." Vykoukl Bill z okýnka a sundal si brýle.
"Tak promiň, ale příště si dávej víc pozor!" křikla jsem na něj, bylo mi jedno, i kdyby to byl Bůh, tak bych na něj vyjela.
"Já se omlouvám. Můžu tě svézt domů?" nabídl se Bill.
"Můžeš, ale já nechci." Sebrala jsem si poslední sešity a šla domů. Auto se rozjelo a Bill jel vedle mě.
"No tak, Kat, prosím. Chci si s tebou promluvit." Prosil.
"Hele Bille, fakt mě mrzí, že jste se s Jess rozešli, ale jestli chceš ode mě pomoc, tak u mě jí doopravdy nehledej. Už si dospělej a Jess taky, takže byste si to mezi sebou mohli vyřešit sami ne? A dávej pozor na cestu, nebo to dopadne jak…" zarazila jsem se a vrátila se ve vzpomínkách. "…jak minule." Skončila jsem a ještě víc jsem přidala do kroku.
"Ale já chci právě mluvit o nás!" tak teď jsem se ale fakt zastavila a Bill s autem taky. Obešla jsem auto a sedla si vedle něj. Bill se rozjel.
"No tak prosím, o čem chceš proboha mluvit?" zeptala jsem se a koukala z okénka.
"No jak se máš? Co kluci?"
"Bille, prosím tě! Já si můžu zase vystoupit." Sjela jsem ho. Nesnáším, když to někdo takhle obchází.
"Víš.." začal Bill znova "...po tom, co jsem se rozešel s Jess, vlastně už ten druhý týden co jsme spolu chodili, jsem si uvědomil, že mi něco chybí."
"Heh svoboda?" uchechtla jsem se.
"Ty." Bill zařadil a zvýšil rychlost.
"Tak to jsem doopravdy nečekala." Řekla jsem ironicky. "Bille vnímal si mojí před poslední větu, když jsme se viděli naposled?" Bill zase zařadil, ale tentokrát zpomalil. Nic mi neodpovídal a v očích měl naštvaný výraz. Opětovně zrychlil.
"Bille?" zeptala jsem se opatrně. Na ty jeho jízdy jsem byla zvyklá. Najednou však prudce zabrzdil.
"Sakra jo! Já vím, uvědomuju si a pamatuju si každý tvoje poslední slovo. Pamatuju si, jak si mi řekla, že druhý šance nedáváš, ale Kat…" křičel Bill, ale lámal se mu hlas. Bála jsem se ho. "..já tě miluju." Podíval se mi do očí a já viděla, jak brečí.
Ach jo, copak jsem mu to dost důrazně neříkala? Bála jsem se toho, že to bude chtít zkoušet znova.
"Ale Bille…" začala jsem "..ty víš, jak to bylo s tou mojí minulostí a já jsem ti to říkala." Mluvila jsem stále klidně. "Ve dvou případech, kdy jsem dala klukům druhou šanci, jsem málem přišla o život a to si myslím, že v mých 16 letech, je poměrně brzo." Rozklepala jsem se, jakmile jsem si vzpomněla na ty dva.
"Kat, vždyť ty víš, že já bych nikdy…" Bill dokončil svoji větu ve svých očích. "…tobě nic takového neudělal!"
Já to vím, uvědomovala jsem si to, Billovi jsem věřila jako nikdy nikomu.
Už jsem taky brečela. Dám mu šanci, ještě jednu!
"Bille já…" ale ta šance se nebude týkat mě "..promiň!" pohladila jsem ho po tváři a se zaslzenýma očima jsem vyběhla na ulici. Zkřížila jsem ruce a vydala se tmavými uličkami domů.
Možná tohodle rozhodnutí budu navždy litovat. Možná? Vždyť já už toho lituji, ale bohužel má hrdost a "tradice" druhých šancí je silnější. Proč jen nedokážu být tak silná osobnost, jako on? Když už jsem se rozhodla špatně, když jsem odmítla mou jedinou lásku, tu opravdovou, proč tu mám stále být?
Léta ubíhají a každý žijeme, sám. Jak jeden tak druhý si uvědomujeme, že máme, ale přitom nemáme toho druhého. Je to snad náš osud, že máme a nemáme být spolu? Bože, proč bylo a stále je rozhodnutí mého mozku pro mě přednější než rozhodnutí mého srdce…

Rozhovor a fotečky Billíka

28. června 2007 v 23:18 | Lída |  Rozhovory
Ahoj moje zlatička, tak jsem zpět, dokonce jsem celá a bez jakékoliv zlomeniny:-))) Měla jsem se nádherně a vůbec se mi nechtělo zpět, ale to určitě znáte, když někam vyjedete a musíte se vracet, jak se vám tak asi chce:-(((
........
Ještě nejsem v obraze, co je nového, ale moc se mi líbily fotečky Billa z nového Dream Up speciál Tokio Hotel....a plus vám přidám jeden překládek, na který odpovídá jenom Billí:-)))
........
Bill: "Můj soukromý život neexistuje!"
Navzdory působivému úspěchu skupiny Tokio Hotel, Bill Kaulitz neztratil svojí křehkost ani citlivost. Velmi nadaný umělec oplívá neuvěřitelnou zralostí na pouze 17-ti letého chlapce. Neodolatelný Bill...

_________________________


Jak by jsi popsal svůj život Rock Star slovy?
První co mě napadlo je vichřice, kde je smícháno vše... Vzrušení, štěstí a stres. Stát na jevišti, chystat se na setkání s fanoušky nebo se oběvit v televizi: Vidět všechno to vyvolává neuvěřitelný adrenalin. Žiju 100km/h a prožívám každý okamžik se šílenou sílou.

Jáké privilégium tvého povolání nejčastěji oceníš?
Nastávajicí mezinárodní uspěch Tokio Hotel mě dovoluje cestovat tak trochu po celém světě. Včera v Itálii, dnes ve Francii, zítra v Rusku... Proplouvám z objevu do objevu. Je to jedno z vašnivích stránek mé práce.

A jaká omezením si ses sám podrobil?
Tokio Hotel je můj důvod být. Pro skupinu dám všechno. Problematický, můj soukromý život je jakoby neexistujicí, chvíle s mojí rodinou se stavají zřídký a vzácný.

Snadno se žije se slávou?
Úspěch Tokio Hotel byl tak nahlý... U vydaní našeho prvního singlu "Durch den Monsun", 15. Srpna 2005, nikdo z nás nečekal takové přivítaní. Ze dne na den jsme byly na titulních stranách časopisů. Tak jsem také objevili zlověstné mechanismy bulvarního tisku... Tolika falešných zpráv, pověstí, fotek kolujicí mezi mediama. Teď uznávám, že prvních šest měsíců byl hrozný test na projití. To mě donutilo zvyknout si na hruzy veřejného života...

Povedlo se ti ze sebe setřást ty pověsti?
Nehledě na vzpoury a všechno potřebný k rozpadu, skončil jsem s tim. Pro pochopení, bylo to bez smyslu zapasit s šuškáním mezi šiřiteli. A bez smyslu bylo i pokoušet se obnovit pravdu. Protože, jakmile popření je veřejné, ihned se začne šeptat další skandál... Nakonec říkám, ignorovat pomluvy je nejlepší zbraň, jak se vyhnout utrpení. Už to vím.

Už jsi někdy, když jsi stál před paparazziztratil svojí chladnost?
Mám štěstí, že chodím vždy se sekundářem, co mě varuje. (smích) Tak, dodnes, mě nikdy nikdo nerozrušil. V každém případě, jestli se přiblíží jeden z nich tak blízko ke mě, nevím jestli nad sebou udržím kontrolu. Stát před členem paparazzi, neobával bych se použít mé pěsti. (pozn. Překladatele: LOL)

Kdyby jsi mohl na jeden víkend získat anonymitu, co by jsi dělal?
Opět bych se shledal s mojí rodinou a přáteli, a, všichni dohromady bychom šli na procházku po městě. Snídali bychom na terase restarouce na klidném naměstí, jen aby znali potěšení získané anonymitou jdoucí z neznáma mezi šílenstvím. Potom bychom si zašli do kina, a pak jasně, že do zabavného parku. Zbožňuju intriky silných pocitů! Ještě jedna možnost, proč ne, stejně se mi nabizí malý unik do New Yorku? Tolik bych miloval ten pocit oběvit to kouzelné město...

Jaký je tvůj nejtipičtější charakterový rys?
V podstatě, jsem velmi nezavislí kluk. Neptám se nikoho na cokoliv, všechno řeším já sám. Pamatuju si, vždy jsem plál po autonomii (pozn. autonomie = samostatnost). Získal jsem svůj život, mužu vzít budoucnost do svých rukou... V nich máte všechny moje myšlenky, které ve mě celou tu dobu přebívaly.

Snadno jsi se smířil se svojí samo-důvěrou?
Život, který vedu mi nedovolí budovaní silných vztahů. Je nezbytné, každý den, věnovat kousek času businessu. A já zřídka odpočívám více než 3 dny na jednom místě, nemám čas zjišťovat zda lidé, kteří mi zkříží cestu jsou duvěryhodný. Proto, mužu spočítat na prstech jedné ruky, osoby ke kterým mám skutečnou důvěru.

---
Překlad: Paigik for paiginky.blog.cz
zdroj: Dream Up TH special str. 11
.......
Ty jeho postoje, moc se mi to líbí..................je krásnýýýýýý......

FF OD ANDY 2 DÍL

28. června 2007 v 7:00 | Jinny |  FF OD VÁS
2.díl
"Lásko?"
"Ano??"
"Nevíš, kde je lak na vlasy?"
"Já jsem ho dneska nepoužívala," Ano, ptal se Bill mě " ale tak si to prostě jen uplácni a půjdem." Řekla jsem znuděně, protože už deset minut jsem seděla v předsíni a točila s kabelkou. Za dalších deset minut Bill přiběhl, nadával, že doma nemá lak, takže ven vyráží naprosto NEUPRAVEN a že se ani nediví, že ho v poslední době ani nikdo nežádá o autogram. Utišila jsem ho polibkem a vyrazili jsme.
Bylo to fajn. Venku bylo krásně, stejně jako před rokem. Bill už měl nové auto, ještě hezčí než to BMW a cítila jsem se v něm doopravdy královsky, takže když jsme zastavili na parkovišti, protestovala jsem a nechtěla jsem vylézt z auta. Bill mě tahal za všechny končetiny. Pak mi slíbil lízátko a tak jsem vylezla. xD Nakonec se z lízátka vyklubala jedny šaty a kalhoty a z obalu od lízátka ještě krásný botky k těm šatům. Já jsem na oplátku koupila Billovi v první řadě lak na vlasy, pak pár šperků, jednu koženou bundu a trenky z toho materiálu, co tak miloval.
Po hodině jsme přišli na domluvené místo, dali jsme tomu druhému tašky s věcmi pro něj a zamířili do restaurace. Takhle jsme to dělali co druhý měsíc. Jeden druhému jsme naprosto důvěřovali a tak jsem si i navzájem kupovali věci. První to napadlo Billa, ze začátku nám to moc nešlo, ale teď se v tom druhém vyznáme dokonale.
Sedli jsme si ke stolu a pročítali jídelní lístek.
"Dobré odpoledne. Co si budete přát?" zeptala se nás velmi sympatická číšnice. Pro Billa asi taky velmi sympatická, nechal oči na ní a ona na něm. Hm, zatím jsem ho nechala.
"Ehm! Takže poprosila bych ten zeleninový salát s kousky kuřecího masa a minerálku, za dnešek už jsem nějaká přeslazená. Lásko?" pobídla jsem Billa, aby si taky něco objednal.
"Já si dám určitě něco sladkého." Řekl Bill a měl oči stále na té servírce, která se tak "sladce" smála. Ehm, stále a pořád dělám, že jsem to neslyšela.
Bill si objednal nějakou marcipánovou kozu či co a mušlí dezert. Udělalo se mi z něj blbě.
"Bille?"
"Jo??" zeptal se mě, ale pohled mířil za mojí hlavu.
"O čem jsem ti teď vyprávěla?" zkouším ho.
"O hudbě, samozřejmě." Myslel si, že se trefí.
"Ne, Bille. Mlčela jsem, neřekla jsem ani slovo. Už asi Jess mluví za mě." Bill se zarazil a podíval se mi do očí.
"Kdo že?" otázal se.
"Jessica, ta číšnice co se ti líbí." Zaútočila jsem.
"Líbí? Ale prosím tě, kde si na to přišla? Vždyť je mladá." Mávl rukou a dělal že se tam vůbec nedívá.
"Přišla jsem na to v tvých očích. A mimochodem jí je 18, o 2 roky starší než já. Má to na jmenovce, co má na tý marcipánový koze. Bůh ví, jak ty mušle budou chutnat." Lehce jsem do něj kopla a odtáhla jsem se na záchod. Opláchla jsem se a říkala si, co bude dál. Vyšla jsem ze záchodu a hned můj pohled zamířil k našemu stolu. Bill tam neseděl! Určitě je někde s tou nánou a motá si jí na malíček. Zachovala jsem se klidně a šla si sednout. Už jsme tam měli jídlo. Hned jsem se do něj pustila, ale musela jsem se stále otáčet a vyhlížet Billa. Vůbec mi to nedělalo dobře. Po dalších 5 minutách jsem vzala telefon do ruky a začla mu volat. Nezvedal to.
Dobře, Bille Kaulitzi. Řekla jsem si. Jednou a dlouze to stačí, určitě se bude vymlouvat na to, že to neslyšel. Přišel do dvou minut.
"Jé jídlo." Zradostněl, ale vůbec se do něj nepustil. To on byl napuštěnej jakousi radostí. Přestala jsem jíst a hodila na něj tázavý pohled. Avšak on se mi do očí vůbec nekoukal, dělal něco na mobilu. Hm…
"Bille?" ozvala když se mi ani neuráčil podívat do očí.
"Jooo??"
"Kde si byl teďkon?" zeptala jsem se.
"Na záchodě. Šla jsi, tak jsem šel taky." Oči stále na telefonu.
"10 minut?" teď už pohled zvedl.
"O co ti jde?" zaútočil. Nečekala jsem to. Měl v očích zlost a byl nevrlý. Nechtěla jsem ho naštvat, protože když se naštve, tak to tzv. "stojí za to".
Pustila jsem se znova do jídla. Až k autu jsme neprohodili jedno jediné slovo a Bill byl stále na mobilu.
"Tom?" zeptala jsem se.
"Co??" ozval se Bill. Aha, takže mu Tom nepsal. Nikdy mu nic zajímavého nepsal, tak aby Bill ani nedával pozor.
"Jestli ti píše Tom?" zeptala jsem se ještě jednou.
"Jo, joo." Dál věnoval pozornost už jen řízení.
"Bille, zastavíme se prosím tě u našich? Slíbila jsem jim, že se za nimi stavíme, už tě dlouho neviděli."
"Dobře." Prudce to otočil a mířili jsme k našim domů. Ani si nevšiml, že jsem ho už poněkolikáté za dnešek oslovila Bille, na což on byl alergický, ode mě.
Zastavil u nás před baráčkem. Vystoupila jsem si a šla ke dveřím.
"Kat, jedu domů, jsem unavenej. Pak mi zavolej, stavím se pro tebe. Pa" křikl na mě z auta, zařadil a v momentě byl pryč. Bylo mi do pláče, ale ještě jsem neplakala. Došla jsem ke dveřím a zaklepala jsem. Rodiče byli šťastní, že jsem k nim zavítala. Vůbec jsem jim neslíbila, že přijedu, natož s Billem. Viděli ho jen na Vánoce a na mé narozky, jinak byl pořád pryč a já s ním. Ale přeci jen mě, viděli často. Po nějaké té hodině jsem brnkla Billovi. Nejdřív bylo obsazeno. Zase mi zklesla nálada.
UŽ VYRÁŽÍM… přišla mi sms od Billa. Rozloučila jsem se s rodiči a sedla si na lavičku před dům. Bill přijel a zase měl mobil v ruce, ale už u ucha. Bylo mi jasné s kým volá a už jsem toho měla dost. Za posledních pár hodin se toho stalo tak mnoho. Zatracená restaurace! Ale měla jsem v rukávu ještě jedno Eso. A jestli nezabere, pak to nemá smysl…
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

PRVNÍ OFICIÁLNÍ FUNCLUB V ČR

26. června 2007 v 17:51 | Jinny |  NEWS
Zdárek lidičky,
Kaien se pustila do velkolepého projektu.
No jde o to, že s kámoškama založily první český fanklub
Vznikl 13.6. registrací u ministerstva vnitra jako občanské sdružení.
Víc informací bude na stránkách fanklubu www.tokiohotel-fanklub.cz.
Měla by být v provozu do konce tohoto týdne.
TAK SI TO TAM UŽIJTE A ZDRUŽUJTE SE :O))).
Klubu gratuluji a přeji mnoho šťasných členů.
Páčko
Jinny

FF od ANDY 1 díl

26. června 2007 v 17:45 | Jinny |  FF OD VÁS
Zdárek lidičky?
Jak se máte?
Po čase jedna ff - ať máte co číst.
P.s. Lída je na Slovensku, ale asi Vám to sem psala.
Rok a den
Takže tahle FF…no má 3 díly, je kraťounká, ale chtěla jsem vepsat hloupost mojí osobnosti a pak také (někdy) hloupé a ukvapené závěry kluků… x))
1. díl
Po opětovném orgasmu jsme s Billem padli na postel. Bill se na mě podíval.
"Lásko už ne," oddychovala jsem "tohle bylo po 4." Uchechtla jsem se. Oba jsme milování milovali. A to doslova. On se po mě vždy mohl utlouct.
"Máš pravdu," Řekl Bill, naklonil se ke mně a políbil. "do pětice všeho dobrého?" šibalsky se usmál a lezl pod peřinu.
"Bille!" začala jsem se smát, protože mě začal děsně lechtat. "No tak přestaň už, nebo se ti tady počůrám!" smála jsem se.
"To by nebylo pěkné!" ozvalo se zpod peřiny, ale Bill nepřestával.
"No co by na to řekla tvoje mamka, BILLE! Já to fakt pustím!" řezala jsem se na posteli a bušila do peřiny, z pod které Bill stále nechtěl vylézt. Během sekundy toho však nechal a byl opět vedle mě s hlavou venku.
"Víš, že tě šíleně moc miluju?" usmál se na mě Bill.
"Nevím." A já mu úsměv oplatila.
"Tak počkej!" Bill vyletěl z postele, vzal si trenky a vystřelil z pokoje.
Blázínek, pomyslela jsem si a zavrtala jsem se do peřin. Už jsme spolu byli krásný jeden rok. Zrovna včera to bylo výročí. Vzpomínám si, jako by to bylo včera…
On měl nového černého "draka" á-la BMW řady 5. Měl nový řidičák a tak se předváděl všude, kde mohl. Líbil se mi už dlouho, z té jeho skupiny, ale říkala jsem si, že celý život nemůžu věšet jen na plakátu, a tak jsem se ten den vydala do ulic našeho města. Lépe řečeno jsem šla nakupovat. Měla jsem náladu nakupovat sama a tak jsem se ani nestavovala za žádnou z mých kamarádek.
Asi po hodině nakupování a jednom café latte jsem si to mířila opět domů, s plnými taškami. Byl krásný den a já se měla skvěle. Jakmile jsem vyšla, zahlédla jsem na parkovišti před obchodním centrem nějakého mamlase, který si házel smyky po parkovišti. Když projel okolo mě, málem to se mnou seklo. V autě seděl Bill s brýlemi na nose. V zataženém okénku jsem viděla, jak na mě upřeně zírá. Říkala jsem si, že nebudu šílet. Akorát mi to jen ještě víc zpříjemnilo den. Vlastně určitě celý týden navíc.
Stoupla jsem si na zastávku a položila si mé tašky. Spočítala jsem si, jestli je mám všechny. Za ty prachy bych nechtěla ztratit ani tu prázdnou flašku, která byla plná ledového pití a která byla tak drahá. Bohužel, byla. Zbyl mi pohled už jen na prázdnou flašku. V tom jsem uslyšela opět hvízdání pneumatik. Otočila jsem se a viděla jsem, jak se ze zatáčky vyřítilo opět o černé BMW. Než projelo kolem zastávky, trochu zpomalilo, ale stále jelo. Bill za jízdy vykouknul z okna a zařval:
"Dobrý den, mladá slečno, nechcete s těmi taškami….POMÓÓÓÓÓC!!" zařval, když před sebou viděl strom. Stačil ještě dupnout na brzdy, ale stejnak to tam pořádně napral. Tašky, netašky, rozběhla jsem se k autu ze kterého Bill už, naštěstí, vylézal, držící se za hlavu. Přiběhla jsem k němu a nadechovala jsem se, připravena optat se na jeho stav.
"…pomoci domů?" dokončil větu, kterou na mě křičel z auta. Jemně se usmál. Byl tak roztomilý.
"Myslím, že bych teď měla pomoci já tobě." Oplatila jsem mu úsměv.
"Velmi rád se nechám, ale tady to asi nebude vhodné. Zavolám odtahovku a policii co nejdříve, dokaď se o tom nedozví novináři." Pak si vlastně vzpomněl, že fanynky jsou všude a úsměv zmizel.
"Neboj se. Znám Tě, ale do Bildu volat nebudu a rozhodně to nebudu psát někam po fórech. Mimochodem, jsem Katrina." Představila jsem se a podala ruku. Jemně mě za ní vzal a políbil.
"Moc mě těší, já jsem Bill. A tohoto gesta by jsi si měla vážit, protože to moc často nedělám. Vlastně jsem to nikdy neudělal, tohle je poprvé a přišlo mi to vhodné. Zvlášť pro někoho takového, jak jsi ty, taky jsem kvůli tobě naboural, což je taky divné, protože…" začala jsem se děsně smát.
"A pak že nejsi ukecanej." Mrkla jsem na něj.
"No, vlastně jsem tím chtěl naznačit, jestli by jsi někam nezašla, samozřejmě až potom, co se to tady vyřeší a dáme ti domů ty tvoje celoroční úspory, který se skrývají v těch taškách a který ti…."
"Ano, půjdu." Řekla jsem v dalším záchvatu smíchu.
"Babe?" zatřásl se mnou lehce Bill a políbil mě na krk. Musela jsem usnout.
"Jo? Eh, promiň, asi jsem musela usnout." Vychrlila jsem ze sebe a protírala si oči. Když jsem je otevřela, přede mnou byl tác s velikánskou snídaní!
"Jé, miláčku, … nevím, co na to říct!" doopravdy jsem nevěděla, protože Bill krom vaflí a pizzy neuměl připravit nic jiného a proto mě lívance s čokoládou moc překvapily ještě když k tomu byl meruňkový jogurt, čerstvý, ještě teplý rohlíček a veliká sklenice pomerančového džusu.
"Nic neříkej a pořádně se do toho pusť. A žádný odmlouvání, aspoň to zkus, když ti ty lívance nebudou chutnat nemusíš to papkat. Tak jsem ti k tomu dal ještě teda tvůj oblíbenej jogurt a čerstvej rohlíček z pekárny, pro který jsem běžel až k Madame Fülling do pekárny. To víš, nikde jinde lepší nedělají." Mezitím, co Bill povídal, já se do toho vesele pustila.
"Co dneska budeme dělat? Mám dneska volno!" nasadil Bill úsměv od ucha k uchu. I když jejich sláva výrazně klesla po tom, co jsem s Billem začala chodit, stále měli ještě své příznivce, kteří je poslouchali právě jen kvůli hudbě, a tak se stávalo, že jsem s Billem moc času nestrávila.
"Nevím, mohli by jsme vyrazit třeba nakupovat." Dojídala jsem poslední kousky lívance. Krom nákupů jsem měla v plánu něco jiného, zajisté. Chtěla jsem se podívat na místo našeho prvního srazu a celé si to zopakovat, tak, jak to bylo před rokem. Teda krom té bouračky.
"Dobře, můžeme. Koupím ti třeba celý obchoďák," políbil mě na tvář " to ti ty lívance tak chutnaly?" podivil se, když viděl prázdný talíř.
"A moc!" pusu jsem mu oplatila a pustila se ještě do jogurtu.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Velké dilema 11

25. června 2007 v 10:00 | Lída |  FF OD VÁS
Člověk nikdy nemůže říct, jak bude probíhat jeho život. Každý by si přál, aby byl krásný, veselý, vzrušující, aby se mu nikdy nestaly žádné ošklivé věci, aby nikdy neudělal chybu, neublížil člověku, kterého miluje. Ale opak je pravdou. Ubližujeme. Někdy vědomě, ale hodně krát nevědomě. Promítáme si v hlavě, kde se stala chyba a jak jsme se jí mohli vyhnout. Jak jsme se mohli takhle odporně zachovat. Dá se to ještě nějak zachránit???
Mandy byla v umělém spánku. Ale její myšlenky jí nedaly pokoje. Pořád jí v mozku lezly na paměť věci, které se staly a objevovaly se stejné tváře....dvě tváře hodně podobných kluků, dvojčat, lidí, kteří neví zda se mají mezi sebou nenávidět, zda mají zapomenout, jediné co věděli, stejně jako Mandy, že nelze vrátit čas....
"Dneska večer jí probudíme, její životní funkce jsou v pořádku, musíme zjistit, jestli dokáže dýchat bez přístrojů. Nicméně její vyhlídky na celkové uzdravení jsou více než dobré." Dokončil svůj monolog lékař a odešel z pokoje. V pokoji už byly jenom dvě postavy. Postavy dvou ztrápených kluků. V jednom se mísily pocity opovržení nad sebou samým, nad tím, jak ublížil bratrovi a pocity smutku nad tím, jak člověk, kterého miluje tady leží a přikládál si veškerou vinu. Ve druhém se mísil smutek, tak velký, že ho nejde ani popsat, smutek a bolest, ale taky nekonečný vztek. Jak by si přál, aby se vrátil čas. Do doby, kdy se přestal zajímat o Mandy a všude s ní posílal bratra. Do doby, kdy odešel a s klidným svědomím nechal bratra a svojí dívku spolu doma....ale proč taky nééé, vždyť jim věřil....teď už ví, jak byl naivní... V pokoji se dala atmosféra krájet, jak byla hustá. Ani jeden nepromluvil. Každý z jedné strany postele, pohlcen ve svých myšlenkách a v ruce držíc jednu ruku Mandy!
Jako první se po dvou dnech od nehody odhodlal promluvit Tom. "Bille, udělám všechno proto, aby bylo všechno jako dřív, prosím řekni, že mi dokážeš odpustit, že dokážeš odpustit Mandy. Vím, že na to není nevhodnější doba, ale to nemusí být nikdy. Dneska se Mandy probudí a určitě bychom se měli chovat, jako, že je všechno vyjasněno, vím, že není, ale....Bill nenechal Toma domluvit "Tome, samozřejmě, že před Mandy je všechno v pořádku, ale mezi náma NE!, ale teď to prostě nechci řešit, dokážeš to pochopit? Mám o ní strach, přes to všechno. Znám jí odjakživa, je součást mého života, stejně jako Ty....nejsem schopný dnes o ničem rozhodovat....prosím neřeš to, neřeš to teď!"
"Bille, já to nechci řešit, ale musím, prostě mi to leží pořád v mé hlavě, pořád přemítám, proč se to stalo, jak jsme ti ublížili....mrzí mě to, mrzí mě všechno....přál bych si, aby se vrátil čas, ale to nejde, prosím dívej se na mě a řekni mi teď hned, odpověz mi prosím na jedinou otázku....dokážeš nám odpustit?????"
Bill se s uslzenýma očima podíval na bratra a potom na ležící Mandy...vypadala klidně, sice potlučená s mnoha modřinami, podlitinami a zlomenou rukou, ale klidně...ještě párkrát se takhle Bill podíval z Toma na Mandy a zase zpět....poté se nadechl a konečně Tomovi odpověděl...
...........
Děkuji, že jste měli tu trpělivost a počkali...přísahám, že konečně už budu psát tak jako dříve, protože ve škole už mám všechno hotovo...tehle díl vás asi nenatchne, protože jsem trošku vypadla z kontextu, ale já se zase dostanu do děje....nebojte:-)))

Další Tomíkův pohled - Londýn

24. června 2007 v 10:00 | Lída |  PHOTOS
Tomík se nám rozkecal, samozřejmě si nezapomněl do někoho rýpnout, teď to odnesl Georg:-))) Miluju Tomův humor, miluju překlady po něm, ale už méně, když jsou psané jeho rukou:-)))) Jeho výměna písmenek, třeba místo "n" píše "u" a tak jsou dobrá taškařice:-))) tak snad je to přeloženo dobře:-))))
Ahoj všichni! Promo bez konce a teď ještě Anglicky!! Tak dobře, jen částečně:-) Ale co je lepší je to, že jsme tady byli vítáni. Londýn nám toho hodně nabídnul, měli jsme krátký čas na procházku po městě. Potom jsme odpočívali a dívali se v pokoji na DVD. Šli jsme o trochu dříve do postele, někdy kolem páté hodiny ranní. Zítra totiž máme naši první show na ostrově! Držte nám palce, i když u Georga to nepomůže;-)) Milé pozdravy z Velké Británie.
Tom, Gustav, Bill, Georg

Fete de la Musique 21.06.2007

23. června 2007 v 10:00 | Lída |  PHOTOS
Než jsem odjela, tak jsem vám stáhla fotečky z vystoupení kluků....v téhle bundě Billa prostě miluju, i když teď tak uvažuju, kdy vlastně ne:-))))))
Tak se pokochejte, kolikrát napočítáte na fotečkách hvězdičku:-))) Noooo!!!!

Tak vás na chvíli opouštím:-))))

23. června 2007 v 0:23 | Lída |  KONTAKT Jinny & Lída
Broučci mojí milovaní, tak jsem se rozhodla, že je dobré vzít si někdy dovolenou....takže jsem si jí vzala:-)))) Ale nebojte, zase na tak dlouho vás neopustím, jenom do středy.....to můžu, že:-))) Mějte se tady mocinky pěkně....myslete na mě, taky na naše Tokiáčky a předávám tímto blog do rukou majitelky Jinny:-)))))
Můžete mi tady mezitím psát, jak moc vám chybím:-)))) Jsem naivní, já vím:-))) Tak třeba novinky ohledně Tokiáčků, protože tam budu bez internetu, ať jsem po příjezdu v obraze:-))) díky
Bude mi po vás smutno...fňuk...pa pa

Photoshooting v Itálii

21. června 2007 v 0:30 | Lída |  PHOTOS
Moje momentálně smutné sluníčko Paigik mi poslala tyhle krásné fotečky....z té první jsem "umřela" a vůbec, všechny jsou moc krásné....Billík klasicky za modelku a Georg tady má ještě dlouhé vlásky....
Tom a Gustav jsou klasiční kluci, ale Bill s Georgem mi někdy připomínají holky:-))))) Né, to je legrace....vypadají skvěle....mňamkovně...

Fotečky od Gustava z Paříže

20. června 2007 v 22:14 | Lída |  PHOTOS
Tak tady máte slibované fotečky od Gustíka...když to tak vidím, tak bych se hned rozjela do Francie, třeba v době nějakého koncertu TH, nicméně protože jsou všechny již vyprodané, tak bych asi tak mohla postávat vedle stadiónu, ale,když už bych je neviděla, tak bych je aspoň slyšela:-)))))
Zajímavá fotka....mám úplně stejnou, ale za bílého dne...lidi mají prostě stejné nápady:-))))
To jsem ráda, že se Gustav tak rozfotil, klidně více takových foteček, ať víme, kde všude ti naši kloučci byli a co viděli....

Pohled od Gustava z Paříže

19. června 2007 v 22:40 | Lída |  PHOTOS
A do čtveřice se nám rozepsal Gustík.....je to brouček, koukejte na jeho krásné oslovení:-))))
.....................
Mojí miláčkové,
Dneska jsme byli v hudební stanici M6 v Paříži. Tady je vždy všechno bouřlivě organizované, jinak než u nás doma, ale nakonec všechno klaplo…nějak! Potom jsme šli jako vždy do hotelu, ale pozdě v noci jsem ještě byl "tajně" na Eiffelovce, abych udělal fotky! Jestli budete chtít, tak vám je pošlu - ach ano, doufám, že se vám líbil racek :-) !
Brzy nashledanou
Gustav, Tom, Bill, Georg

Pohled od Billa z Madridu

19. června 2007 v 10:00 | Lída |  PHOTOS
...........
Ahoj lidi!!!
Myslel jsem, že tu bude velmi horko, ale celý den tu prší s my jsme v tomto počasí hráli na open-air pro MTV. Koncert byl neuvěřitelný, užili jsme si ho a naše fanouškovská zakladna tady teměř explodovala, bylo to ohromný. Opravdu se nám nechce domů, ale...:-)
Kež bychom mohli někdy hrát ve velké španělské hale, ale náš rozvrh je přiliš těsný. Dnes večer pujdeme na španělské jídlo a uvidíme jak to tu v noci chodí!
Love
Bill, Georg, Tom, Gustav

Pohled od Georga z Milána

18. června 2007 v 23:41 | Lída |  PHOTOS
---------
ahoj krásky!
Italové nám nechtěli umožnit přistání. Stávkovaly letištní kontroly, letuška nám řekla, že to dělají často. Náš příjezd byl také dost stresujicí, ale tím vice cool to potom bylo na Festival Bar. Byla s námi Stern TV, aby Vám mohli předvést vše, co jsme zažili. Takže od velké italské hudební show až po našeho řidiče, který nás naučil ty nejvíce sprostá italská slova... ale ty jsme neřekli!
Srdečně pozdravují
Georg, Bill, Gustav a Tom

Fotečky ze dne MTV - Madrid

18. června 2007 v 6:00 | Lída |  PHOTOS
Jé, tady jsou kluci k zulíbání a z Georga jsem po ostříhání úplně mimo:-))) Moc mu to sekne... No a teď šupky dupky kluci na nějaké vystoupení směr "východní evropa" :-))))))
Krásné umělé nehtíky, zrovna taky jedny mám, ale mají jinou barvu:-))) Vypadají tady dobře, koťátka...škoda jen, že mají tak našláplý probram....ani zatím nejsou Open Air v německu...snad nějaké faktyš budou....

Tokio Hotel a sex s fans

17. června 2007 v 14:23 | Lída |  Rozhovory
Reportér: Ale, co se stane, když fanoušek chce opravdu do toho jít? Kluci jsou potom opravdu ruzní.
Reportérka: Vskutku ano. Vidíte, Tom je trochu Fruchtzwerg, který dělá vše, co neudělali ti 3.
Reportér: Billova postel, na druhou stranu, vypadá víc jako klášter jeptišek. Tady je sexuální přiznání, které má velmi malo společnýho se sexem.
Někdo: Bill a Tom Kaulitz. Nejvíce žadaní bratři z německa. Pouhá přítomnost Tokio Hotelů stačí na zblaznění hormonu, dívky přichazejí do varu.
1. faninka: Jste jednoduše strašně dobří kluci, co jsou, máte naprosto užasný oči , super dobrýý vlasy, jste odlišny od večiny, ale ta nejlepší věc na Vás je, že máte naprosto strašně dobrý styl a jste prostě neuveřitelně dobří hoši. Rada bych se oblekala jako vy. [ehhm , ta holka byla sprostá jak dlaždič, tak jsem ty nadavky za každym slovem radsi nepřekladala O:-)]
2. faninka: I love you!
1. faninka: Chci Tě- teď!
Někdo: Dva bratři a tisíce faninek. Mladí rockeři z Magdeburgu mají slušnou zasobu. Ale jak opravdu to vypadá v postelích 17-ti letých dvojčat? Kytarista Tom někdy má dívku v jeho hotelovém pokoji?
Tom: Tak byla tam jednou dívka. Nestává se často, že je někdo na naší chodbě. Ale v každém případě tam stala dívka, nevypadala špatně, budiž. Ja šel do svého pokoje, dělat, no víte, obvyklé věci. Za pět minut se ozvalo zaklepaní na dveře a stala tam ona. Tak líbila se mi, otevřu dveře a ona je jako, yeah, tak každopadně zeptal jsem se jí co se stalo a ona byla jako, yeah, řekla, že by se mnou chtěla mluvit. Tak já že jo, jasně, mluvit se mnou v mém hotelovém pokoji, jasně, vstupte, pak mužeme společně pokecat. A jaké věci se potom odtamtud ozívali, víte...
Bill:... zbytek je historie, ju?
Tom: a zbytek je historie!
Hlas: Tom je znamý svým vztahem k dívkám. Nedokaže říct faninkám ne. Frontman Bill má přinejmenším stejně tolik fanoušků. Ale neznámená to, že propadl pokušení- zdaleka ne.
Bill: Já nejsem typ na jednu nocnebo cokoliv podobného.Tak...
Tom: Dobře, nemusí to tak být, mužeš se s nimi pak setkat...
Bill: Jo, ale ne, vidíte, se mnou je to opravdu, ja musím... ja musím něco k ty osobě citit.
Hlas: Dva bratři, a dvě uplně jiná vyjadření k sexu s faninkama. A co si zbytek skupiny myslí o tomto tématu? Basista Georg a bubeník Gustav reagují vahavě.
Georg: Už dřív jsem otom mluvil..
Tom: Je to nepříjemná pro ty dva (jako otazka je nepříjemná)
Bill: Teď je nechte v klidu odpovedět.
Georg: Ok, řeknu to.. jako je to, ale né tak často jako u Tom, ale...
Gustav: Stává se, stavá se. Tu a tam..
Georg: Občas, ale ne tak často. Myslím, po tom všem, jsem je.... víte?
Gustav: Jsi jen člověk, eh?
Georg: Přesně. Mám.... někdy také no.
Hlas: Bill je asi jediný, kdo nechavá fanoušky čekat před jeho hotelovým pokojem, dokud to nevdají. Hledá pravou lásku, a ta se nedá snadno najít, když máte v rozvrhu něco jako skupinu.. Muže to být až moc, na 17-ti letého kluka.
Bill: Bylo pár chvil před tím. dobře, nemám opravdu zajem, vite, jsem naprostý opak jich, v tomto bodu jsme dost ruzní, er... Bylo to, no, dva roky před Tokio Hotel, um, sněžilo... Jako to kdy sem měl poslední vztah.
Hlas: Jsem si jist, že ještě nějaká žena dobude srdce osaměleho Billa. Ale každy kdo by rád něco stravil s Tokio Hotel, to bude mít jednoší u ostatních tří kluků!

---
Volný překlad: Paigik for http://paiginky.blog.cz
zdroj: Download na video
..........
Billí, to je zajímavé, že ti nesvítí nad hlavou svatozář...to fakt nechápu, protože ty jsi jediný člověk, který by ji fakt měl mít:-))) No, my ti to chceme věřit, fakt jo, ale nevím nevím no, ale zase na druhou stranu, je to lepší,než kdyby jsi nám vykládal svoje zážitky:-))

Tomův pohled ze Švédska

14. června 2007 v 23:14 | Lída |  NEWS
Zlatíčka, kluci, když byli ve Švédsku, v hlavním městě Stockholmu, tak se rozhodli, že se s námi podělí o místa, která navštívili a zážitky, které tam měli....takže začínáme Tomíkem a jeho pohledem:-))
Podpisky na pohledu (jak sami samozřejmě vidíte:-))) ) jsou, ale od všech...
Můj překlad: No, snad jsem to přečetla a přeložila dobře:-))))
......
Ahoj lidi, ve Švédsku nás přivítalo teplé počasí s hodně sluníčka, ale nemohli jsme tady mluvit naším jazykem - takže jsme opět používali naši špatnou angličtinu. Dnes jsme měli autogramiádu a byli si prohlédnout Ikeu, jezdili jsme na losovi a na večeři jsme měli křupavý chleba;-) Zcela vážně byl náš výlet super, cool lidi, velice sympatická země a naše album se zde přímo z nuly dostalo na první místo. Zítra odjíždíme do Madridu!!!
......
Kdysi jsem taky byla ve Švédsku a dodnes mám krásné vzpomínky, taky jsem jela na losovi a jedla jejich chleba:-))) ale je to už bohužel hooodně dávno....