Autonehoda By Verča

28. června 2006 v 9:18 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
13)
Autonehoda
"Ale Bille, to přece nejde.....Já vím, ale stejně....máma na to přijde.....Jo...jo.....určitě! tak přijeď ty sem, ne? Zítra?.... Koncert? Jo.....taky tě miluju.....ahoj..." náš rozhovor skončil. Bil mě prosil, abych za ním přijela, ale moje máma by na to tentokrát určitě přišla, takže jsem nemohla, a ani on nemohl přijet sem, protože mají koncert v Magdeburgu a musí tam zůstat, aby se připravili.... škoda! Seděla jsem v pokoji na posteli a vybavovala si všechno, co musím ještě udělat, aby měla moje matka dobrý pocit z toho, že mi mohla naložit tolik úkolů, abych to nestihla. "Sakra! Prádlo!" vykřikla jsem a běžela jsem sundat prádlo, protože venku začínalo pršet. No měla jsem to jen tak tak..... Prádlo jsem pověsila v koupelně, aby doschlo a šla se uložit do postele. Bylo už skoro půl jedenáctý a máma ještě nebyla doma, ale co ona určitě dorazí!
"Veru, miláčku probuď se!" slyším nad sebou hlas své matky. "Co je? Proč mě budíš v jednu ráno?!" zeptala jsem se rozespale po tom, co jsem se podívala na budík, kde bylo něco málo po jedné hodině. "Miláčku, musím ti říct něco důležitého....." řekla a zadívala se na mě. Bože muselo se něco stát, nikdy mi totiž neříkala a naříká miláčku. "Co se stalo?!" řekla jsem a už jsem začínala mít pocit, že to, co mi řekne mi ublíží víc než si myslím. "Broučku víš..... Bill....." odmlčela se. "Co Bill?!?!?!?!?!" vykřikla jsem na ní a chytla jí za ruku. "Co se s ním stalo?" křikla jsem a do očí se mi draly slzy. "Miláčku, je v nemocnici..... měl autonehodu, když jel sem za tebou..... jestli chceš tak za ním hned pojedeme do nemocnice....." Místo odpovědi jsem se začala oblíkat, protože jsem hned musela jet za ním a vědět, co se mu stalo. Máma mě dovezla do nemocnice v Magdeburgu, kde ležel Bill s těžkými zraněními. Hned jak jsem tam vešla tak jsem uviděla Toma a paní Kaulitzovou, ale ti mi byli úplně ukradení, potřebovala jsem vidět Billa. "Kde je?" zeptala jsem se Toma místo pozdravu. "Je na sále a operují ho.... uklidni se a posaď se tady" snažil se mě uklidnit. "Já nemůžu potřebuju ho vidět!" rozbrečela jsem se a padla jsem Tomovi do náručí. Pevně mě objal, to bylo to, co jsem potřebovala, ale zároveň mi to ubližovalo ještě víc, protože jsou to dvojčata a jejich objetí je stejný. Posadil mě na židli a sedl si vedle mě. "Je to moje chyba, neměla jsem chtít, aby za mnou přijel...."vzlykala jsem. "V žádném případě to není tvoje chyba! Bill byl rozhodnutý ještě než ti zavolal, protože věděl, že ty nebudeš moct přijet. Není, nebude a nikdy to nebyla tvoje chyba!" snažil se utišit moje obavy. Seděli jsme tam asi tři hodiny, až konečně přišel doktor a zeptal se, jestli jsme příbuzní Billa Kaulitze. Tom i já jsme se okamžitě zvedli a čekali jsme, co nám doktor řekne. "Nevypadá to dobře.... byl to silný náraz a je teď v kritickém stavu... nejsem si jist, zda to přežije, ale je tu každopádně malá šance, že ano..." řekl doktor a pak nás k němu pustil. Když jsem ho viděla tak jsem se znova rozbrečela. Sedla jsem si k němu a prosila ho, ať se probere, že ho miluju a že mu chci říct všechno, co jsem nestihla. Po chvíli opravdu otevřel oči a zadíval se na mě. "Co mi to děláš miláčku?!" zeptala jsem se ho a vzala jeho ruku, abych jí mohla políbit. "Chtěl jsem tě překvapit... Neumřu, že ne?!" zeptal se a díval se na mě svýma krásnýma hnědýma očima. "Neumřeš, slibuju ti to!" "Hrozně moc tě miluju.... ještě jsem nikoho tak nemiloval!!!" řekl a zase zavřel oči. "I já tebe miluju!" oplatila jsem mu vyznání lásky. Po chvíli oči opět otevřel a zadíval se na mě. To už v místnosti byla i paní Kaulitzová a Tom. Oba stáli u Billa, každý uź jiné strany. Já seděla u něj na posteli a držela ho za ruku. "Mami, mám tě moc rád" zašeptal Bill "A tebe Tome taky, nevím, co bych si bez tebe počal." "I my tě máme rádi brácha, co nám to děláš?!" Bill se jen usmál. Ani jsem si neuvědomovala, že se mi po tvářích kutálí slzy. Snažila jsem se nemyslet na to, že Bill může umřít. Doufala jsem, že neumře a že se uzdraví a pak bude všechno jako dřív.....musí se uzdravit! "Miláčku..." otočil se na mě. "Doufám, že se nezlobíš, potřebuju to vědět..." řekl mi. "Nezlobím, nemám proč!" odpověděla jsem. "To jsem potřeboval slyšet, hrozně tě miluju Verunko......" řekl a zavřel oči. Najednou začaly přístroje pískat. Ne, to nemůže být pravda, musí to být zlý sen! "Bille, to ne....." zašeptala jsem a položila jsem na něj hlavu. Přiběhl doktor a sestřičky a snažily se mě umluvit, abych ho pustila, ale nechtěla jsem se od něj odloučit za žádnou cenu. "Ne, já nemůžu, vždyť on se určitě probere, je to jen taková hra! Bill má rád žertíky, tohle je jen jeho další pokus o vtip, pusťte mě k němu, já ho nemůžu nechat samotného, on mě potřebuje!!!!" křičela jsem na doktory, kteří mě od Billa oddělili a vyvedli mě ven, před pokoj. Tam jsem se opřela o zeď a sesula jsem se k zemi. Vybavovalo se mi úplně všechno, první setkání na pláži v Magdeburgu, první polibek v parku na lavičce za svitu měsíce, první hádka kvůli hlouposti a první milování na které nikdy nezapomenu..... Nemůže to být pravda! NE! Vyšla jsem z nemocnice jako smyslů zbavená a šla jsem neznámo kam. Tom mě doběhl a objal mě. Vzpírala jsem se mu a říkala, že Bill určitě přijde na naše místo v parku, že tohle je jen hloupá hra, ale nebyla..... Když se na mě Tom podíval viděla jsem, že i on má uslzené oči. "Už se nevrátí, nikdy....musíš se s tím smířit, my všichni musíme..." řekl mi Tom, ale já jsem nechtěla, prostě jsem nemohla......
Na pohřbu jsem se zhroutila, protože on byl všechno, co jsem měla a co mě drželo nad vodou... S Tomem jsem se ještě párkrát viděla, ale pak jsem přestala brát všem telefony a odpovídat na vzkazy. Rozhodovala jsem se k ráznému kroku... musím pykat za svůj nedodržený slib, který jsem Billovi dala.....
Slíbila jsem mu, že neumře a svůj slib jsem nedodržela. Teď sedím u jeho hrobu, před sebou mám naší společnou fotku a krabičku prášků na spaní. Nemůžu tady bez něj být. Bez Bill nemá můj život smysl..... naposledy políbím fotku a vezmu do ruky prášky. "Promiň mi, že jsem nesplnila slib..... za chvíli budeme spolu" zašeptám mu a vezmu si jeden prášek. "Nemůžu bez tebe být..." zašeptám opětovně a vezmu si další. "Potřebuju tě!" řeknu do třetice všeho špatného a vezmu si zbytek prášků..........
Verča
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MAsh MAsh | E-mail | 28. června 2006 v 10:03 | Reagovat

Tak tohle je akt hustý!!!

2 Lennka Lennka | 28. června 2006 v 10:13 | Reagovat

To je strašně smuntý!! Doufám, že se to nikdy nestane!!!

3 minonka.susenka minonka.susenka | E-mail | 28. června 2006 v 10:20 | Reagovat

ja si myslim ze je to smutny a snad se to nikdy nestane

4 Adda Adda | 28. června 2006 v 11:01 | Reagovat

Je to povedený! A smutný...

5 kory kory | 28. června 2006 v 12:37 | Reagovat

hezký!

6 olina olina | E-mail | 28. června 2006 v 12:59 | Reagovat

sem bulela jak zelva...to uz mi nedelejte!!!:(

7 Týnka Týnka | E-mail | 28. června 2006 v 13:01 | Reagovat

jo fakt Verčo vím, že se to asi nemá, ale tahle FF se mi asi zatím nejvíce líbila... taky sem utírala slzy... opravdu krásný.

8 Verča Verča | 28. června 2006 v 13:05 | Reagovat

sorry že sem vás rozbrečela,ale fakt moc díky za to že se vám to líbilo! :)

9 Leja Leja | Web | 28. června 2006 v 15:10 | Reagovat

fakt nejvíc...

10 vožrala vožrala | 28. června 2006 v 15:30 | Reagovat

fakt děsně...........................................................trapnýýýý...doufám že chcípne i v reálu:D

11 Verča Verča | 28. června 2006 v 16:01 | Reagovat

jak cool že se zabejváš čtením toho,co nesnášíš x)

12 Danulinek Danulinek | E-mail | Web | 28. června 2006 v 17:34 | Reagovat

Přesně tento FF jsme četla na jedný stránce 8-o

13 Danulinek Danulinek | E-mail | Web | 28. června 2006 v 17:38 | Reagovat

no tohle tedy nebudu rozebírat xD třeba to tu holčina poslala,ale jestli to okopčila a poslala to sem...ehm...newim,nechci se do toho plést xD

14 Týnka Týnka | 28. června 2006 v 17:49 | Reagovat

no já jsem to už taky četla na miláčcích pod jiným jménem, teda spíše přrzdívkou, ale myslím že ta přezdívka je verči

15 Danulinek Danulinek | E-mail | Web | 28. června 2006 v 21:54 | Reagovat

Týnka-okej ;)

16 billinka billinka | Web | 29. června 2006 v 19:51 | Reagovat

je to smutný a chce se mi brečet..doufám že neumře...kouknete na muj blog..jsou tam povídky a ohodnotte je v komentářích...moc díky

17 .Jinny .Jinny | 3. července 2006 v 15:56 | Reagovat

Já nevím, jestli je to tím, že čtu všechny ff naráz, aby hodnocení bylo objektivní a mohla jsem srovnávat, ale už se mi to trošku přestává líbit, jak je všichni zabíjíte! To se váženě nebojíte, že se jim něco stane? Vždyť chudák Bill je za poslední hodinu už potřetí po smrti. Je to sice hezky napsaný, ale můj favorit to není. Čekám pořád, že najdu příběh, kterej je hezkej a vtipnej, žádný takovýhle mordy silně emotivní. Do kina chodím ráda na komedie a ne na horory - tak asi proto, doufám, že tam někde bude FF, která mě fakt chytí a řeknu si - jj tohle je ta pravá a jediná.

18 Gianella Gianella | 29. září 2006 v 20:41 | Reagovat

nechte toho jste strašní chcete aby se Billíkovi něco stalo........

19 sasiba1 sasiba1 | E-mail | Web | 25. listopadu 2006 v 17:36 | Reagovat

a je to fakt jisty,že umřel?proč se teda o tom jinak nepiše??prosim odepiš mi na: Sabina.Branska@seznam.cz

předem diky za odpověd!

20 to jej edno to jej edno | 30. prosince 2006 v 22:14 | Reagovat

Kéž by se to stalo, tohle je fakt trapný

21 Autorka Autorka | 18. března 2007 v 16:28 | Reagovat

Hele jako nechci bejt hnusna ale mohli jste aspon napsat kdyz jste to chteli zkopirovat!!!!!!!!!!!!

22 Adam Adam | 7. května 2007 v 16:40 | Reagovat

ja si myslim ze je to smutny a snad se to nikdy nestane

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama