Červen 2006

Tak....

30. června 2006 v 17:25 | Týnka |  NEWS
Taak lidičko moji zlatí....
Tak dneska jak už víte skončila soutěžka a Jinny uveřejní co nejdříve vítěze/ vítězku.
Já tu asu 2 tejdny nebudu jedu pryč. Mějte se krásně, dávejte na sebe pozor a ať se vám nic nestane. Pááá zdraví vás Týnka :-*

* obrázek mám ze schrei.blogu, tak Míšo promiň

"Vana" by Jinny

30. června 2006 v 16:51 | Jinny |  FF OD VÁS
Zdarec, vím, že je to po těch všech ff co tu byly docela drzost sem něco psát, ale aby jste měli co číst tak tady je moje prvotinka, když George už chrupkal se psem v posteli a mně se nechtělo psát, tak jsem v šeru lampičky během chvilky naškrábala tohle, tak prosím s kritikou vopatrně, haby jste mně moc neranili :o)).
Doufám, že se Vám to bude líbit.
Samozřejmě to soutěžní není, jen tak pro zábavu.
Jelikož mně to chytlo, tak jsem se pustila do FF na pokračování, ta už je určitě povedenější, ale přijde na řadu až po Magdeburgu, nebo alespoň po skončení FF "Ten odvedle".
Takéjste jistě zaregistrovali, že Týnka mi přenechala po čas jejích prázdnin v zahraničí pokračování Magdeburgu, tak si tady dělám starosti- co s Týnkou a Bilem udělám, že by rozejít? Nebo sex? Nebo nevěru? No ještě uvidíme. Ne dělám si legraci, budu se snažit pokračovat ve stejném duchu, i když mi nechce prozradit, co s nimi měla za záměr, asi čeká jestli se trefím :o)).
(Už mám jeden díl a musím říct, že mi to šlo líp než tahle povídka, Týnce jsem ho dala k souhlasu ještě před odjezdem, tak snad to bude v poho.....)
Tak tady to je:
"Hoď po mně prosím tě pěnu!" Volám sedíce na okraji vany a cachtajíce si ruku v napouštějící se vodě. Nemám ráda, když je koupel bez bublinek, zrovna došla pěna - v plastový žlutý lahvičce bylo jen pár posledních kapek. Schazuju župan a cachtám se obouma rukama. Ozve se pochichtání a zpoza dveří vykoukne nová jasmínovo-medová pěna a za ní hned černá hlava s rozcuchanými vlasy, smějíce se na mně těmi svými perličkami a očička jí září. Šplouchnu po ní hrst vody. Zaleze, ale hned je zase zpátky. "Nechybí ti ještě pemza?" Já ti jí posledně celou dodělal. Háže mi jí, ale chytám jí tak nešikovně, že klouzám do vany a namáčím si půlku zadku. "Zlobíš!" křiknu a hážu ho do vany i s gatěma a skáču k němu. Musím říct, že džíny jdou ve vodě fakt špatně sundat, ale jeho stehna jsme osvobodili celkem rychle no a teď ten zbytek..... Chvíli se díváme šibalsky do očí a stíráme si kapky nosem vzájemně z tváře stále po sobě pokukujíce. Pěny už je kopec, tak vypínám vodu. Sedíme oblíbeně na turka proti sobě a pozorujeme si vzájemně kapičky co nám kloužou po hrudníku. Do houby liju trochu pěny a drhnu mu záda, ramena, hrudník a pak bříško. Vrní jako kočka se zavřenýma očima - má to moc rád. Ale aby si nelebedil pouze on, nastavuju mu svoji šíji a ramena ale je pozorný a nevynechá ani předek - hmm, ví co mám ráda. Pokládám ho na záda a držím mu hlavu nad vodou jako dítěti, aby mu nešplouchala voda do očí. Nabírám jí do dlaně a pomalu mu máčím prameny nad čelem a pak zbytek. Vděčně se ne mně dívá. Liju si do dlaně voňavý heřmánkový šampon a masíruju každý centimetr pokožky na hlavě. Je to dobrý pro kvalitu i růst vlasů, což je pro něj důležitý, aby si je mohl zase dát za měsíc jinak sestříhat. Pomalu mu smývám pěnu, otvírá oči a dívá se na mně láskyplně očima, které jsou teď zvýrazněné mokrýma, slepenýma, ještě černějšíma řasama. Je jako malé vděčné dítě. Miluju ho a to už hezky dlouho, doufám, že se to nikdy nezmění. Miluju tu měkost našich rtů, když se dotýkají, nebo když o sebe lehce cinkneme zuby. Najednou slyším klepání. "Patricie - nejsi už rozmočená, už jsi tam přes hodinu?" Bože, zase jsem usnula ve vaně!

Expřítelkyně Toma a Billa

30. června 2006 v 16:50 | Jinny / Dada |  NEWS
Zdárek lidičky,
taky jsou 2 Tomovy a 1 Billova Ex. Kdo je čí je jasný už na první pohled.
Překládek k tomu bude, ale zatím to sem dávám alespoň jako obrázky, alespoň se juknete a ti z Vás co šprechtí si i počtou.
Tak co jim říkáte? Ta Billova je fakt rottomilá, věděla jsem, že si k sobě vybere někoho fakt roztomile hezkýho, ty Tomovy jsou podle mně normální.
Tak toe zatím všecičko.
Páčko Jinny
(ps o víkendu tu nejsem, takže toe vše).
Malý detailek :o). Napadá mně jediný slovo - upírky.
Billova Ex - musím říct, že je jako panenka :o).

Překlad MP3 rozhovoru s kluky

30. června 2006 v 16:43 | Jinny / Dada |  Rozhovory
Ahojda,
tady je překlad od Dády jednoho rozhovoru, je to též na Míši blogu, autorizováno pro oba. Neměla jsem čas to nějak přepisovat, nebo upravovat, tak sna je to vše v pořádku a počtete si.
Soutěžku vyhodnotit přes víkend bohužel nestihnu, takže v příštím týdnu, poslali jste toho víc než jsme čekali - ale to je dobře, že je tolik nadaných lidiček.
Páčko Jinny

ten rozhovor je aj na ofis. strnke TH v NEWS
Bol dost zly zvuk a oni mutuju este ,kluci nasi,
INTERWIEV S TH:
Moderatoka: Prišlo nám okolo 30 000 otázok , tak nam neostávalo nič iné, len sa s klukama setkat a vase otazky se jich zeptat :
Naty /14 r. / se pta z 1000 otazek, které denne dostávate ,ktere vas rozčiluji nejvic?
TOM: Práve tá , ale nééé/všetci se smějou/
BILL: Néé,Najviac tie, ked se nas ptaji, proč nejíme , už sme se k tomu tolikrat vyjadřili aneb jak vznikl název naši skupiny , to tu bylo tolikrát.
Fabian / 17/ chce vediet ake titulky by vás v zajtrajšich novinach potešili
TOM: TH pred nekolika dny dostali 4 ECHO
BILL: Ne, ne, Roling Stones si zobrali ako predskokana na tour Tokio Hotel
moderatorka: No to by bylo hezke...
Jessika /17/ se pta, přijde čas, když si řeknete, nekdo z vas, že privat -sfera
je pro neho dúležitejší, muže se tohle stat?
GEORG: Nie,v každom pripade je to naše hoby,ale aj nase povolanie
TOM: ja myslím, že,kto chce v TH hrat, musí se aj rozhodnout,co je pre neho dúležite ,ale myslim ,že by se to dalo aj koordinovat.
GUSTA: Ja si povim,chci rodinu, nebo co?!
BILL: deticky, dom?!
GEORG: Da se to /To pujde /
Isabel / 17 / se ptá, či hlbši hlasy na CD zpíva Tom.
BILL: Nie všetko sem musel naspivat sam , včechny hlasy jsou mé.
TOM: ja jsem len delal video :Durch d. Monsun, nebo tam bylo potřeba hlubšího mužnejšího hlasu
BILL: Ja k tomu mužu jen řict, naši producenti trvali na tom , abych všechno naspíval sam všechny hlasy, nejsou tam žadni studioví spěváci .
Sara chce vědet , který darek vám udelal největší radost?
GEORG: To se neda s istotou říct, bylo to dost pekneho a dali si s tím dost namahy,
TOM: tí kilometrový dopisy , ktere byli celkem zajímavé,
BILL: jsou tam basne, songy...
GEORG: Je to aj dobry k tomu ,že ukazali divky svou kreativitu
TOM :ale všechno aj tí věci /kramy/ ale i sladkosti byli dobrý. Je to od nich moc pěkný
Tessa chce vědet, zda si udržujete kontakt s vašima přateli, mate na to ješte čas?
BILL: Ano ,Mame všichni kontakt na nase pratele, ale nesetkávane se tak často jak dřiv. Nekdy nas prijdou i navštivit oni
Alona se ptá ,zda nechcete hrát vo filme, nebo v klipe" Rette mich " ste ukazali aj herec. schopnosti Kdyby ste dostali ponuku hrát ve filme, vzali by ste ji:
BILL: Každopadne ma to tesi a urcite by som si to vyskoušel, Kdyby ta možnost a bylo by to něco cool, co by mně zajímalo, proč né.
TOM: Ja stale říkam, že nikdy neřikej nikdy!
Ale my delame hudbu ale jak sem už řek
GEORG: To by se zvažilo
Majka se ptá, co by ste si přali, kdyby ste mněli 3 přani
GUSTAV:Ford Mustang 500,studio, kde by sme delali musiku, pak peknej dom na plaži
GEORG: Malý ostrov na Maledivach, nieco male...
BILL v pozadi- "ostrovček na Maledivách ?!" hahaha
TOM: Tak ja bych si prvni přal milion přani a svobodu.
Všichni souhlasí, dobrej napad- Georg
Moderator.: jakí jmeno měla vaše skupina první:
Všichni: Devilish
Moderatorka: otazka je, zda ješte existuje vaše demo alebo CD z té doby?
TOM: Tak ješte nejake koluji ,nebolo toho moc asi 50 kusu
BILL: určo to nevydame , nema dobrou kvalitu, je dost zlý
Moderatorka : Jakej je vaš oblíbenej film
BILL: kurnik ,u mne je to vždy ten ,kterej vidim poslednej ,ja mam oblibenej, ale filmy o vampirech su oblibene a mam rad aj Labyrint s Davidom Bowe
TOM a GUSTAV: filmy s Angelinou Jolie - Pan a pani Smith ,
GEORG: Matrix-y
Moderat.: A vaš oblibený singl aktualne?
Všichni: Rette mich /smějou se /
Moderatorka: To bylo několik z vašich tisícú otázek , bohužel nemúžem všichi zodpovedet,Doufam, že ste se něco o klucích dovědeli, ak ne, vše aktualní najdete na www.tokiohotel.de

konec aneb Gustavovo rozhodnutí... By Adrienne

30. června 2006 v 11:17 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
Taaak tady je poslední přízpěvek do soutěžky...

Konec aneb Gustavovo rozhodnutí
"Musim vám říct něco důležitýho." Ozval se po dalším z mnoha koncertů Gustav. Všichni otatní byli pohodlně usazení v křeslech a probírali se spoustou dopisů s přání, které jim na podium během koncertu naházeli jejich fans a Gustava poslouchali tak na půl ucha.
"Víte, už jsem o tom přemýšlel docela dlouho a konečně jsem se rozhodl."
"Gustave, nemohl bys to nechat na zejtra?. To snad neuteče." ozval se Bill.
"Ale já vám to musim říct teď, tohle je děsně důležitý." nedal se odbýt Gustav.
"No dobře, tak pokračuj." vyzval ho unavený Bill.
" Víte, to co se za poslední rok a půl všechno stalo, bylo něco o čem sní spousta lidí. Spousta lidí chce být slavná a vydělávat si peníze tím co je baví. Věřte mi, že i tohle byl můj sen odmala. Stejně jako váš a"
" To máš samozřejmě pravdu Gustave" přerušil ho Tom "Ale proč nám to říkáš?"
" No a právě, že v poslední době to začalo nabírat na obrátkách. Vydali jsme CD Schrei, DVD, hrajeme už na našem druhém turné, vystupujeme před tisíci fanoušky, už jsme dostali i několik cen, pořád děláme spoustu rozhovorů a tak dále A v posledních měsících jsem si začal uvědomovat, že tohle není nic pro mě. Kamkoliv se hnu, všude jsou fotografové. Říkal jsem si, že třeba po nějaké době se to uklidní, ale ne. Když někam jdu na veřejnosti, všude mě fotí. Mám naše fanoušky moc rád, ale tohle je na mě trochu moc. Samozřejmě sem si přál bejt slavnej, ale asi jsem si nedokázal představit, že to bude až takovýhle. Fakt už o tom přemejšlim nějakou dobu a konečně sem se rozhodnul. Chci odejít z kapely, v klidu udělat maturitu a pak možná jít na vejšku. Odejdu až dohrajeme tohle turné a řikám vám to dopředu, abyste si za ně mohli včas najít náhradu." Gustav se odmlčel. Najednou zavládlo několika minutové ticho, které prolomil až Georg.
"Děláš si srandu, že jo." zadoufal.
" Jestli mi nechceš věřit, tak mi nevěř, ale to co jsem teď řek dodržim." Odpověděl mu trochu nasupeně Gustav. Stálo ho velké odhodlání, aby tohle dokázal říct a oni si teď myslí, že si z nich jen tak vystřelil.
" Gustave, ale tohle nám přece nemůžeš udělat. Hrajeme společně už víc než pět let. Něco jsme spolu zažili. To to chceš jen tak hodit za hlavu?" dal se Bill do přemlouvání.
"Už jsem vám řekl, že jsem o tom přemejšlel už několik měsíců a věřte mi, že mě tohle nenapadlo včera večer jen tak z nudy."
Ostatní členové Tokio Hotel se tedy dali do přemlouvání, ale nic nepomohlo. Bill, Tom a Georg se už tedy začínali vyrovnávat s Gustavovým odchodem z kapely. Společně odehráli zbytek turné v původním složení a na posledním koncertě, na kterém hrál i Gustav, to Bill na fanoušky vybalil. Před poslední písní Der letzte Tag si vzal Bill slovo a začal:
"Bohužel vám musím oznámit smutnou zprávu. Po dlouhém rozhodování se rozhodl opustit naši kapelu Gustav. Je to z jeho osobních důvodů, ale nebojte se, Gustav není nijak vážně nemocný. Je to jeho rozhodnutí, které musíme my i vy respektovat. Chtěl bych za všechny ostatní Gustavovi poděkovat za všechno co pro nás udělal, ať už teď nebo v začátcích naší kariéry, a popřát mu hodně štestí do dalšího života. A pro vás fanoušky tady mám alespoň jednu trochu dobrou zprávu. Nebojte se, Tokio Hotel se budou snažit hrát dál i bez Gustava. V příštích dnech se rozjedou konkurzy na nového bubeníka. A teď poslední píseň pro dnešek Der letzte Tag"
Po tomto sdělení nastalo v hale ticho. Poslední písničku si vychutnávali všichni v hale a nejvíc Gustav. Při loučení s fanoušky ukápla nejedna slza a po koncertě všechno zopakoval manažer na mimořádné tiskové konferenci.
V příštích měsících bylo několik konkurzů a kluci si vybrali nového bubeníka. Sice nedosahoval ani zdaleka Gustavových kvalit, ale ze všech co přišli na konkurzy byl nejlepší. Odehráli společně pár koncertů, ale potéc o zjistili, že je to on kdo o nich šíří lživé informace a do bulvárních plátků volá s tím, že Bill chodí pravidelně každý týden do erotického klubu kde si užívá i s několika ženami najednou a Tom, že znásilnil jednu fanynku, ho vyhodili z kapely. Po tomto bubeníkovi si kluci našli ještě několik dalších, ale vždy to po nějaké době krachlo. Buď byl na vině nedostatek talentu nebo to byl další z mnoha závistivců, kteří se jen snažili zničit úspěšnou kapelu. Po několika měsících kluci vzdali hledání nového bubeníka a Tokio Hotel se rozpadli. Všichni dodělali střední školu a každý se teď živí něčím jiným. Georg pracuje v jedné nahrávací společnosti, Tom prodává kytary, Bill hledá nové pěvecké talenty a z Gustava se stal výborný doktor.
Adrienne

Billova smrt By Laura

29. června 2006 v 18:06 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
* autorka je ze Slovenska tak mějte trochu pochopení ppto ty nějaké chybičky. Nějaký jsem opravila, ale nevím jestli všechny...

18)
BILLOVA SMRT
Ležela sem na posteli a v mým klíně on.Prohrabávala sem se mu v jeho černých havraních vlasech a po lici se mi kutálela slza...A za ní další a další...
Představovala sem si den kdy to přijde...jaký to bude?Co budu delat když už tady nebude?
Ja to snad nepřežiju...Ne...Nechci na to ani mylset...
Bill otevřel oči a moje slza se mu skutálela na pusu.,,Nepláč.To bude dobrý..."
Utěšoval mne a já sem se bála co i jen nahlédnout do jeho krásnych tmavých očí,které mi budou chybět...Moc...
,,Už je ti líp?"zeptala sem se ho po zachvatu,který ho chytil před necelou hoďkou...
Bill neodpovídal...Naraz mi srdce začelo tlouct tak rychle a břicho mi svíralo nesnesitelne hnusnej pocit až sem přestala dejchat...Bill otevřel oči a mne se ulevilo.Byla sem taaaak šťastna i když sem vědela že jednou to přijde a ja tomu nezabráním.Postavila sem se s cílem donést něco napití ale bála sem se nechat Billa samotnýho v pokoji.Co když se to stane akorat teď? To by sem si nikdy neodpustila kdyby strávil poslední chvilky života sám.Směd mě rychle projel.Věděla sem že to může přijet každou chvíli...
Jak sem tak seděla mne napadlo jak mi zpíval písničku DER LETZTE TAG...,,sme spolu poslednej krát...když je tento den poslednej,prosim neříkej mi to ještě..."
Věděla sem že se tyhle slova jednou naplní.A to už co skoro...
,,Nachvíli tě tady nechám,jo?"usmála sem se na něj,delala že je všechno v pořádku a skočila sem pro pohárek vody a jednu si zabrečet...
Proč právě on?
Proč se už co skoro zatvoří ty nejkrásnější oči na světe a už se nikdy neotvoří?
Proč už nikdy nebudu slyšet ten nádherný zvonivý hlas?
Proč...?
Promohli mě slzy...opět...Byli ,,žeraví" až sem měla pocit že mi shoří líčka...
Na kuchiňské lince sem si všimla pramínky vlasů, které Billovi povypadávali z chemoterapie.Bylo mi ho líto...a moc!
Napustila sem si pohár vody a když sem se chtěla napít uslyšela sem ty známý nepříjemný zvuky a ja sem už věděla,co bude následovat...
Rozběhla sem se co nejrychlej do spálne a přiběhla k Billovi a když sem viděla jak se svíjí od bolestí a křičí o pomoc...,,Bille to bude dobrý,uvidíš,všechno bude jako dřív..."lhala sem.
No Bill se jenom na mne podíval,začel mi něco říkat a já sem viděla,že mu to dá pěknou námahu říct co i jen slovo.
,,Míšo..."začal a v mé hlavě výřili myšlenky ktetrý mě vraždili.Tahle je ta chvíle?To ne...ne...ja nechci...
,,Míšo,poslouchej..."pokračoval a ja sem brečela a krutila hlavou ne...ne...ne...
,,Dobře víš co k tobě citím.Je to silnejší než já,ale bohužel, má láska k tobě je slabší než rakovina."při posledním slovíčku se sekl, protože mu to dělalo problémi.
,,Hrozně tě miluju a vím že i ty mne ale nechci abys propadla v plač, protože si to nezasloužím..."
,,To neříkej!"okřikla sem ho.Já ani nevím proč.Prostě to ze mě vyhouplo.
,,Pozdrav Toma..."jednou se nadéchnul a ješte řekl:,,Zachraň mě."
Zavřel oči a vydechl.Vydechl posledný krát a mne vypadl pohár s ruky. Neveřila sem tomu co se teď odehrálo.Neuvědomovala sem si to.Moje jediný světlo v živote, moje nejkrásnejší radost vydechla předemnou.,,NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!"křičela sem a brečela a drgala Billa ať se vzbudí. Přála sem si aby vyskočil z postele zdravý jako rybička a zařval 1.APRÍL!!!
Ale ne...nic...žádná známka života.Proč si odešel? Vezmi mě sebou...Zachraň mě...! Posledný krát sem ho políbila na pusu a já sem cítila jeho chladné rty na mých rtech...,,NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE BOŽE PROČ??!"vykřikla sem si jěšte naposledy a vybrala sem se k telefonu zavolat Tomovi.
Vím,je to krutí říct neco takovýhle skrz mobil, ale ja sem se nedokázala z domu nikam pohnout. Zdvihla sem sluchátko a oznámila to Tomovi, který se rozbrečel jako malý miminko a začel vŕískat proč nic neudělal aby ho zachránili....
( Alex )

Na koni s Billem By Adéla

29. června 2006 v 18:06 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
18)

NA KONI S BILLEM

Stejně jako každou středu, tak i tuhle jsem vyletěla ze školy ještě dřív, než zazvonilo a letěla domů. Měla jsem v sobě pocit štěstí,že dneska jdu zas na koně, ale i jiskřičku něčeho nepopsatelného, že dneska bude výjimečný den. Přiřítila jsem se domů, mamku to ani nepřekvapilo, hodila tašku na postel, převlíkla se a už zase letěla na koně. :) Na koně jsem přijela dřív, než obvykle a tak jsem se převlíkla do jezdeckých kalhot, nazula jezdecké holínky, hodila na sebe tričko a nezapomněla jsem si vzít cukr pro mého čtyřnohého miláčka - Mauríciuse. Je to můj kůň, krásný mladý hřebeček plemene fríský kůň, kterého jsem dostala k minulým narozeninám. Jsou mu teprve čtyři roky, teprve se učí, ale ze všeho nejvíc miluje vodu. Když jsem vešla do stáje, nezapomněla jsem všechny koníky pozdravit: "Nazdárek vespolek, miláčci, moji!" Byla jsem úplně šťastná, když z posledního boxu vykoukla krásná černá hlava mého hřebečka a jemně zařehtala. Rozběhla jsem se k němu, dala mu cukr a chvíli jsme se spolu mazlili :)) mno chvíli.bylo to asi čtvrt hodiny, Maurícius mi položil hlavu oddaně na rameno a nechal se hladit. Při tomhle pohledu na nás dva by každej člověk roztál. Bylo v tom tolik lásky. Chvíli jsem se tam s ním takhle mazlila, když najednou slyším klapot koňských kopyt. Podivila jsem se, co kdo tady hledá v takovouhle dobubylo kolen dvanáctýbývala jsem tady většinou sama. Ale asi nějakej majitel koně. Nějak mě to nevyvedlo z míry, a tak jsem se dál s Mauríciusem mazlila. Najednou jsem uslyšela tiché odkašlání. Nebyl to kůň, ale podle hlasu nějakej kluk. Podívala jsem se po něm. Nebyla jsem schopná slov. Stála jsem tam a dívala jsem se na něj jako tele na nový vrata. Stál tam a na uzdě držel koně - Latife - zrovna ji vyváděl z boxu ven. Zeptal se mě: "Ahoj. Prosimtě, jsem tady poprvé a nevim, kde máte venkovní jízdárnu." Začal na mě šprechtit němčinou a než jsem jí zaregistrovala domluvil. Vyklopila jsem ze sebe něco v tom smyslu jako aby to zopakoval S úsměvem to zopakoval a já ho potom dovedla na jízdárnu. "Díky,"odpověděl a pousmál se. Měl na sobě jezdeckém oblek a strašně mu to slušelo. =) Trenérka tam ještě nebyla, tak jsem mu dotáhla sedlo, zkontrolovala postroj a pomohla mu do sedla. Mezitím přišla trenérka a řekla: "Jak vidím, už jste se seznámili. Tohle je Adéla,"řekla a ukázala na mě, "a tohle je Bill a bude sem docházet po dobu co budou tady v Česku na turné, aby se trochu odreagoval." Já to věděla! říkala jsem si v duchu. Je to Bill! Celá šťastná, ale zároveň plná rozpaků jak to bude dál jsem si šla vyhřebelcovat a osedlat Mauríciuse. Jela jsem na jízdárnu, abych do nejdřív rozehřála a potom jsem měla v plánu jet ven do přírody, protože bylo jaro a chtěla jsem poprvé od zimy jet k potoku a plavit. Vjela jsem na jízdárnu a šla na spodní kruh, abych Billovi nechala prostor. Jezdil docela dobře. Začala jsem chůzí, po chvíli přešla do klusu a z klusu do cvalu. Párkrát jsem si obcválala kruh a pak jsem vedla Mauríciuse na překážku. Dala jsem do toho skoku všechno co jsem se kdy naučila. Povedlo se. Byla jsem úplně happy. Po půl hodince jsem už chtěla vyjet, když trenérka mi řekla: "Vem s sebou Billa a ukaž mu prostředí. Ale hlavně nejezděte přes les. Bille dohlídni na ni!" Hehtrencle mi zkazila plány. Měla jsem v úmyslu jet přes les, protože tam byli přírodní překážky a Maurícius je miloval! Tohle mu neodepřu!A taky jsem měla v úmyslu dojet k potoku a na chvilku plavit. "Tak chvíli počkej. Jenom odsedlám koně a přijdu." Byla jsem v tu chvíli ráda, že bez sedla jezdim líp než s nim. Odsedlala jsem a jenom na parellce přijela na jízdárnu. "Tak kde to vázne? Mama v plánu se dneska pořádně projet." Vyrazili jsme rovnou cvalem. U lesa jsme zpomalili do klusu a pak už jenom krokem. " Bille?" "No?" "Neřekneš nikomu, když to vemu přes les a pár překážek si skočim?" "Ne neřeknu, ale drž se!" "Díky! Máš to u mě!" po těchto slovech jsem to nabrala skoro triskem na první překážku. Maurícius všechny přeskákal ještě s rezervou. Když jsem se vrátila k Billovi řekl: "Jezdíš fakt dobře. To já bych bez sedla spadnul." "Já jezdim bez sedla už od malička. Už jsem si zvykla a mam to radši." Dojeli jsme k potoku. "Jestli ti to nevadí, trochu se schladim."sundala jsem jezdeckém oblek a jenom v plavkách jsem vjela s koněm do potoka. Plavila jsem asi hodinu. Milovala jsem to. Na koňském hřbetě jsem měla vždycky pocit štěstí a bezpečí. Na nic jiného jsem se nedokázala soustředit. Když jsme vylezli z vody, Bill tam na mě čekal. "Pojeď!dáme si závody!"vybídla jsem ho. Hned jak jsem to dořekla pobídla jsem Mauríciuse do cvalu a hned potom do trisku. Bill byl dobrej jezdec a zachvíli mě dostihl. Pobídla jsem svého koně ještě víc a povolila otěže. Maurícius nabral pořádný tempo a začal se mi vymykat kontrole. Nedokázala jsem do zastavit. Blížili jsem se k potoku. Skočil. Viděla jsem jenom Billův vyděšený výraz, když jsem letěla koni přes krk. Pak už jenom tma "Adélo!" slyšela jsem z velké dálky, "Adélo, prober se!" Šeptal Bill. Otevřela jsem oči. Bill klečel u mě a hlavu mi opřel o svoje nohy. Podívala jsem se na něj a..začala se pořádně smát. "Co je? Já tě vůbec nechápu. Spadneš a směješ se" "Já sebe taky nechápuale po jednom malým pádu z koně se na ně nemůžu vykašlat a brečet. Těch ještě bude" řekla jsem mezi smíchem. "A co je Mauríciusem?" "Je přivázaném s Latife u stromu. Nic mu není." "UffTo je dobře." oddechla jsem si. "Ty asi žiješ jenom pro koně, co? Už ve stáji jak si se s Mauríciusem mazlila" "Koně jsou pro mě všechno. Nedokážu bez nich žít. Dávaj mi energii. Jsou to úžasný tvorové, ale už pojedeme."
Každej den jsme se potkávali ve stáji. Celej jeden tejden jsme spolu jezdili na vyjížďky do přírody. Aspoň byla legrace. Když jsem se v úterý vraceli z vyjížďky Bill byl smutnej. "Co je?" "My už odjíždíme." "Cože? A kdy?" "Někdy během zítřka" šli jsme mlčky vedle sebe krokem. Ve stájích každej zavedl koně do boxu a postaral se o něj. Na chvíli jsem se natáhla k Mauríciusovi do boxu a usnula. Probudilo mě jemné zafunění do obličeje. Podhladila jsem koně po nose a dala mu pusu. :) Bylo už pozdě večer a já musela domů. Nikdo už tady nebyl. "Adélo" uslyšela jsem. Otočila se a stál tam Bill. Chvíli bylo ticho, které narušovalo jenom koňské chroupání a odfrkování. Promluvil: "Už se možná neuvidíme, ale někdy bych tě chtěl vidět a pokecat si. Kluci by tě určitě taky rádi poznali. Říkal jsem jim o tobě. Tady máš moje číslo. Nikomu ho nedávej." Dal mi svoje telefonní číslo, byl už převlečený ve svých rockových hadřících a usmál se. "Snad možná"odpověděla jsem. Podali jsem si ruce. Přátelsky ji stiskl. Ne moc silně, ale ani ne moc slabě. Tak akorát, ale něco v tom stisku bylo. "Měj se" řekl. "Díky, ty se taky měj hezky!" odpověděla jsem. Lehce pokývl hlavou a odešel. Zaposlouchala jsem se do toho krásného ticha a uslyšela naskočení motoru a potom už jenom vzdalující se auto. Bylo mi krásně. =)
Netušila jsem, že ho vidím naposled. Hned ráno odjeli do Německa a mě zbylo plno vzpomínek na ten krásnej týden V boxu u Mauríciuse jsem našla druhý den vzkaz od Billa, že mě ráno všude hledal, ale asi jsem byla ještě doma. Dále už nic. Jenom podpis a tenhle stručnej vzkaz.
Billa teď vidím jenom na plakátech a v televizi, ale naživo od toho "osudnýho" týdne jsem ho ještě neviděla. Možná už zapomněl..jsou to přece už tři měsíce.
( Adéla)

Lena By Shameeka

29. června 2006 v 18:06 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
17)

"Lena!Comm hier!Bitte!" rozléhalo se celým domem.Z jednoho pokoje v patře se ozvalo popuzené : "Ja.Schön ich gehe.".Dvě minut na to se poschodech dolů řítila dívka.Blondýna s pronikavě modrýma očima.Kdybyste se na Lanu podívali dřív, tak uvidíte vysmátou 16-letou dívku.Teď , ale ne.Budu vám vyprávět její příběh.Příběh mé nejlepší kamarádky.
Původem je z Moravy v České republice, ale ve svých 12-ti letech se musela odjet s matkou a jejím nevlastním otcem do Německa.Napřed to pro ní byla noční můra.Nerozuměla nikomu ani slovo , ale ze spolužáků se stali i velcí kamarádi a hodně ji podporovali.Ve svých 15-ti letech už němčinu ovládala jako by byla rodák.Když jsem s ní zhruba před 2 lety mluvila a ptala se jak to začalo , tak mi povídá: "Byla jsem s kamarádkou Laurou v jejím pokoji a přepínali jsme v televizi kanály.Nechali jsme to na Vivě , kde zrovna hrála naše oblíbená písnička tak jsme si jí užívali a tancovali jsme jak nejvíc jsme mohli.Skončila a objevil se tam kluk s černou svíčkou.Hned jsem klekla k obrazovce a koukala na něj a poslouchala jeho hlas.Laura se taky připojila.Objevili se tam další tři kluci a hráli neobyčejně.Natolik mě tato skupina zaujala , že jsem zasedla k počítači a hledala je přes yahoo.Nebylo to nic lehkého , protože jsem nevěděla jejich jméno , ale pamatovala jsem si refrén tak jsem ho zapsala a ani ne po 5 minutách jsem se stala fanynkou Tokio Hotel.Billem jsem prostě unešená...Potom jsem nastoupila na gymnázium v jiném městě.Žila jsem v malém městě , ale když jsem přijela do velkého města tak tam už Tokio Hotel byla pecka a každý je znal.Názory na ně byly rozdílné…a stále jsou … jeden je miloval druhý nesnášel.Mě to ale bylo jedno a šetřila jsem na koncert.Půl roku nic.Pořád jsem fandila , ale nic tak zajímavého se Tokio Hotel nestalo.V lednu , kdy jsem propadala z matiky, jsem naprosto oněměla úžasem nad Billovým novým lookem.Moc se mi líbí.Má prodloužené vlasy a vypadá tak …. dospěle.A hlas má hlubší.Pak už se toho dělo docela hodně.Přišel jejich nový klip a byli všude.Na koncert jsem už měla našetřeno , ale rodiče mě řekli , že na koncertech by mě mohly fanynky udusit , ušlapat a kdo ví co ještě.A že mě nepošlou přes celé Německo , jenom kvůli nějakým puberťákům."
Potom co se toto vše stalo se stalo něco opravdu neuvěřitelného.Ptáte se co? Zavolala mi.A já byla po tom co mi řekla docela vyvedená z míry. "Jdu na koncert ! Konečně … chápeš to já uvidím Billa na vlastní oči.Musím jít ještě nakoupit."vyhrkla.
"Jak to?Odpověděla jsem.. jak to , že tě vaši pustili?"ptám se s ledovým klidem.
"Totiž .. já jsem vyhrála.Setkání s nimi.V jednom časopise.Beru s sebou ještě Stellu."povídá.
"To je skvělé.A jak se jinak máš?Co kluci?"
"No… dobře.Jeden kluk o mě má zájem.Andreas se jmenuje.Já mu , ale dávám jasně najevo , že ho nechci … Ptáš se proč ? Já totiž čekám jenom a jenom na Billa.Andreas nedá pokoj , pořád mě obtěžuje.Vyhrožoval mi dokonce , že se zabije , pokud s ním nepůjdu ven.A ještě k tomu všemu jsem se pohádala s Karin... kvůli němu-ona ho totiž miluje a mě závidí to , že se mu líbím já.Upřímně mě ten kluk úplně jedno… aby mi vyhrožoval….to promiň , ale s takovým klukem nechci nic mít.Od Babette Weinbergové jsem se dozvěděla , že všem povídá jak vidí před sebou mé krásné oči,cítí mou vůni a když mu cokoliv řeknu tak si opakuje má slova... je to až šílené.Chudák kluk , má ale smůlu , protože já jsem budoucí paní Kaulitzová." A zavěsila.Až jsem se styděla , že někdo takový je má nejlepší přítelkyně.Očividně si neuvědomovala to , že ten kluk k ní cítí opravdovou lásku , je na ni až závislý.Toho kluka jsem dost litovala , ale zároveň jsem si uvědomila , že litui víc Lany.Billem byla absolutně posedlá.Dělala jsem si o ni starosti.Vážně moc velké.Dalších pár dnů jsem nic moc nevěděla. Asi týden po tomto telefonátu kolem jedné ráno , kdy jsem spokojeně usínala se rozdrnčel telefon a v něm jsem zaslechla roztřesený hlas Laniny matky , z kterého jsem vnímala jenom slova :udělala něco strašného … je mrtvá … přijeď prosím … byla jsi její opravdová přítelkyně.
Nezmohla jsem se na jediné slovo.Měla jsem velký zásek.Cítila jsem jak mě začaly pálit oči.Jediná kapka slzy dopadla na polštář.Nemohla jsem brečet.Nemohla jsem mluvit.Cítila jsem jenom hluboký zármutek , kterému jsem se nedokázala postavit.
Den na to jsem seděla na posteli v Lanině pokoji.Celý byl polepený plakáty Billa Kaulitze.Měla tam i dokonce něco jako malou svatyni , kde byly Billovi fotky.Ale vůbec ničeho jsem si nevšímala a nic jsem nevnímala , přemýšlela jsem o jejím činu.Lana si vybrala jeden z nejnebolestivějších způsobů smrti.Předávkovala se paracetamolem.Když jsem přijela k ní domů její matka mi dala do ruky dopis.Dopis na rozloučenou.Seděla jsem v pokoji a v ruce jsem držela poslední zprávu od mé nejmilejší přítelkyně.S rozechvělýma rukama jsem dopis otevřela a začala číst mezi řádky: "Má nejdražší přítelkyně.Byla jsi má jediná kamarádka , tak vím , že dopis na rozloučenou patří právě Tobě.Až budeš toto číst budu už na onom světě.Světě beznaděje.Musela jsem už ukončit svůj život.Neměl cenu , žádnou cenu.Když jsem spatřila Billa , tak jsem si uvědomila , že nemám u něj žádnou šanci.Bylo na čase abych už spatřila místo světla , které dosud známe , tmu.Stejně si nás jednou smrt najde všechny.Nikdo jí neunikne.Nikdo…je jako osvobození ze spárů tohoto krutého světa.Smrt je pro mě osvobozením.Už sem nemohla žít s přetvářkou.Nemohla.Nedokážu ti ani popsat jak těžké to bylo , ale o tom abych ukončila život , se kterým se máme porvat až do cíle , jsem uvažovala už delší dobu.A stejně život není nic jiného než cesta ke smrti.Právě přemýšlím k čemu vlastně život je , když nakonec umřeme všichni.Tímto si tu životní dráhu zkracuji o , kdo ví , deset , dvacet .. možná padesát let , možná víc.Nic víc.Vím , že smrt v 16-ti letech je jako vystoupit z horské dráhy , když jste teprve nastoupili a jízdu si neužili , ale já si nechci užívat.Víc už k tomu nemám co říct.Sbohem má přítelkyně… navždy.Uvidíme se za pár nebo víc let."
Otevřu oči a cítím jak mě sluneční paprsky oslepují.Prudce se posadím a až potom si uvědomím , kde jsem.Od této události uběhl právě rok.Za ten rok jsem poznala , že Lana měla pravdu jenom v tom , že život je cesta ke smrti.Ale taky si uvědomuji , že cestu ke smrti si musíme , než dorazíme do cíle , pořádně vychutnat…
THE END
( Shameeka)

Bravo, láska nebo práce? By Zuzana

29. června 2006 v 14:38 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
16)

BRAVO, láska nebo práce?

"Ale proč zrovna já?" ptám se asi po stopadesáté svého šéfa.
"Protože jsi nejlepší novinářka, kterou znám a proto si myslím, že jedině ty dokážeš napsat o té skupině něco pořádnýho. Nějaký pořádná novinky, ale takový, aby to bylo na titulku." řekl mi už trochu nasupeně šéfredaktor deníku BRAVO.
"No, ale víš, že toho teď mám dost." snažila jsem se z toho nějak vykroutit. Rozhodně jsem neměla zájem psát něco o pubertální skupině, která v pobláznila faninky svým podivuhodným a hlavně podle mě dost vyumělkovaným vzhledem. Ano, Tokio Hotel pro mě byla prostě něco jako španělská vesnice a to hlavně proto, že nejsem jako ostatní. Neřídím se vzhledem, ale samotnýma lidma, takže přece nemůžu bláznit po někom, koho neznám, že?
"Hele Samantho, jsi tady proto, že je tvůj otec majitelem novin, je ti teprve šestnáct a máš víc možností, než kdejaká třicetiletá novinářka, tak mě neštvi a nenechej si utéct snad tu nejlepší příležitost, kterou dostaneš." vyjel na mě už ale opravdu podrážděně.
"Ale........" "Žádné ale. Prostě to napíšeš a bez dalších komentářů. Jinak ten koncert tu mají zítra, tak ať ho neprošvihneš." ukončil naši, no dejme tomu debatu a vystrčil mě ze své kanceláře.
´No super.´odfrkla jsem si a prosvištěla redakcí rychlostí namydleného blesku.
Sbalila jsem si poznámkový blok, diktafon a jiné serepetičky a naštvaně odcházela z redakce.
´Jasně, jsem tu jenom kvůli svému papínkovi. Sakra, proč mi to musí každej předhazovat? Dobře, je pravda, že táta má firmu v jeho rodným Německu a tady vlastní noviny(docela známý), ale já nechci být do konce života jenom TOU JEHO DCEROU! Chci žít za sebe a ne být s ním pořád spojována.´ supěla jsem v duchu a nesmyslně pochodovala po náměstí. V Berlíně už to je tak, že si tě lidi nějak nevšímají, takže mě bylo docela jedno, že tam pochoduju jako nějakej řadovej voják.

Najednou za sebou uslyším smích. Ještě pořád značně naštvaně jsem se otočila. Nějak jsem ale neodhadla vzdálenost a vrazila jsem do dvou osob, které stály za mnou a viditelně se bavily na můj účet. No, teď jsem se ale bavila já, protože jsem je shodila do ne zrovna malé louže. No jo, hold včera pršelo.:-)
"Jejda." vypadlo ze mě spontánně.
"Jejda? Si děláš srandu ne?" vyjel na mě jeden z kluků, které jsem tak nedobrovolně vystavila koupeli. Teda, v tu chvíli jsem byla ráda, že stojím víc jak metr od něj, jinak bych asi ohluchla.
"Proč? Nemáte stát tak blízko. Já jsem se jen otočila." dělala jsem hodnou holčičku. Při
pohledu na ně ze mě vyprchala všechna zlost. Chtělo se mi smát. Byli celí od bláta, ale docelo šlo poznat, že ten, co na mě tak vyjel je nějakej vysokej hnědookej dredáč v oblečení, ve kterým by se ztratil i bagr a ten druhej taky hnědookej černovlasej klučina s věcmi v opačné velikosti který se na mě jen oprašoval a očima metal blesky.
"No tak jako promiňte." omluvila jsem se jim, ale cukaly mi koutky.
Podívali se po sobě a najednou taky vybuchli smíchy. To už jsem se smála naplno s něma.
Já jsem Bill a tohle je Tom." představil nás černovlasý kluk. "Samantha."představila jsem se jim.
"Máš pěkný jméno." řekl mi Bill. Na to jsem se jenom usmála.
V tu chvíli mi něco došlo. ´Vždyť oni jsou to ti kluci z Tokio Hotel!Toho by se teda dalo využít! No, ale musím teda jako uznat, že ten Bill má něco do sebe.´
Když jsem takhle pro sebe přemýšlela, kluci na sebe nenápadně mrkli.
"No, nevypadáš na nějakou potřeštěnou faninku, takže tě zvem k nám na hotel. Musíme se jít převléct." ukázal na jejich oblečení Tom a plácl mě po zadku. Vypadalo to, že už ani nejsou naštvaní. Kývla jsem mu na to.
"Tak jdem." řekl Bill a vyrazili jsme.
"Hm." pronesla jsem, když mě pustili k nim na hotelový pokoj. "Pěkný."
"No dík, jako třeba já jsem si na ten luxus ještě pořád nezvykl a docela mě štve." řekl mi Bill když jsme se posadili na gauč. Kluci se teda šli převléct a já na ně čekala. Mezitím jsem si prohlížela pokoj a smála se nad některýma fotkama, které tam měli vyvěšené.

Udělali jsme si takovou menší pařbičku. Já jsem ani nějak moc nepila, ale zato Tom se nalil teda pořádně a pozval si tam ještě nějaké holky, asi ty faninky.
Bill měl taky trochu upito, ale rozhodně věděl, co říká.
"Sam?" začal, když jsme spolu tančili už asi desátý ploužák. Bylo mi s ním dobře. Hodně dobře, sama jsem to ani nechápala, ale on byl takovej jinej, jinej něž ostatní kluci a hlavně něčím tajemnej.
"Ano?" zareagovala jsem a koukla mu do očí.
"Víš, líbíš se mi." zašeptal jen tak, abych to slyšela.
"Ty mě taky Bille." a jemě jsem ho začala líbat.

Byli jsme spolu týden a za tu dobu jsme spolu začali chodit. Bylo to skvělé, naplno jsme si to užívali a já zjišťovala, že mi na něm záleží. Věděli jsme o sobě všechno.
Tady v Berlíně měli Tokio Hotel nahrávat novou desku, takže nebyl problém v tom, že bychom byli každý v jiném městě. Jednou odpoledne jsem ležela na posteli v jejich hotelovém pokoji a vedle mě Bill. Najednou mi začal zvonit mobil, který jsem měla hozený v tašce. Protože byla taška blíž Billovi, a proto mi ho chtěl podat. Já jsem ležela se zavřenýma očima a užívala si Billovy přítomnosti a tak mi nedošlo, že mám v tašce materiály, které sepisuju do novin.
Najednou mě z mého polosnění vyruší Billův roztěkaný hlas.
Hrklo ve mě, protože začal číst článek připravený pro BRAVO.

Tokio Hotel a jejich soukromí
Každý z vás se určitě ptá, co dělají kluci z TH ve svém volném čase, na co myslí, když nejsou na koncertě nebo nemají rozhovor a jak vlastně žijí. Máme pro vás jedinečné novinky, podařilo se nám totiž propašovat naši redaktorku do jejich slavného života. Ne kluci, ale ona sama vám zde sdělí, jak kluci žijí, jací jsou a věci, které jí svěřili!.............................

Bill se na mě jen nevěřícně podívá. "Jak jsi jenom mohla." hodí po mě listy papíru.
"Bille, já ti to vysvětlím." chtěla jsem mu to vysvětlit. Ano, byla jsem redaktorka a tohle jsem napsala, jenže za tu dobu, co jsem s nima jsem si uvědomila, že o tom psát nemůžu. Dneska jsem to chtěla vyhodit, roztrhat, spálit nebo něco podobného a prostě žít dál. Klidně by mě sice mohli vyhodit z redakce, ale to už mi bylo jedno, měla jsem ráda Billa a věděla jsem, že on ani kluci si nezaslouží, aby jim někdo takovým způsobem lezl do soukromí.
"Ty už mi nic vysvětlovat nebudeš. Vypadli" zašeptal s kamenným výrazem.
"Bille, já to nechtěla zveřejnit a.........................." nenechal mě domluvit.
"Vypadni." zopakoval poněkud hlasitěji.
Němě jsem kývla a se slzami v očích sebrala svou tašku a papíry, na kterých byl ten odpornej text. Text, který mi zničil vztah s klukem, kterýho jsem možná milovala.

Doma na mě všechno dolehlo. Neměla jsem se ani komu vyzpovídat, rodiče byli věčně pryč a kamarádky jsem moc neměla. Chtěla jsem to s Billem nějak urovnat, vysvětlit mu to, ale nedostala jsem šanci.
Vzala jsem do rukou ty papíry a začala je trhat. Trhala jsem a trhala, dokud z nich nezbyly jen malé kousíčky papíru. Vzala jsem čistý papír a začala psát. Psát dopit, ve kterém s jsem

chtěla Billovi všechno vysvětlit. Bylo to to poslední, co mě napadlo. ´Snad mě vyslechne alespoň touto cestou.´říkala jsem si. Přes závoj slz jsem ani pořádně nevěděla, co píšu. Možná, že to byly naprosté bláboly, ale ty bláboly mi šly od srdce. Když jsem dopsala, hodila jsem ho do obálky a k němu nasypala ty roztrhané papíry. Do jednoho. Zalepila jsem to a zanesla na recepci hotelu, kde byli TH ubytovaní.
Nevěděla jsem, co od toho vlastně čekám, ale v tu chvíli mi to přišlo jako nelepší řešení.

Dva dny jsem jen ležela na gauči a hleděla do bílé zdi. Byla jsem jako ve spánku, jako bych byla zfetovaná a na své tělo hleděla ze shora. Najednou někdo zazvonil. Původně jsem tam nechtěla ani jí, říkala jsem si, že to stejně bude jenom nějaký pošťačka, ale když zvonění neustávalo, vydala jsem se ke dveřím. Pomalu jsem otevřela a vzhlédla.
"Bille.............."zašeptala jsem jméno osoby, kterou bych přede dveřmi nikdy nečekala.

THE END Zuzana.

Láska až za hrob by Denisa

29. června 2006 v 14:38 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
15)

LÁSKA AŽ ZA HROB

"Tome jak si jen mohl!"začla jsem křičet na Toma.No abyste byli v obraze.Chodím s Tomem Kaulitzem.Už 2 roky.Teď je nám oboum 18.Se svou skupinou Tokio Hotel si pořád vedou dobře.Celý ty dva roky vedou první příčky hitparád.No tak s Tomem jsem 2 roky,známe se logicky od 16.Hned jsme se do sebe zamilovali.Poslední 3 týdny nám to nějak skřípe.A teď jsem ho načapala s moji největší rivalkou už od školky.
"Deni ne,to není jak myslíš!Vážně ne!"začal po mě volat.
"Jak víš co myslím?Víš co?Nech mě být!Skončila jsem s tebou."
"Ne Deni prosím!Miluju tě chápeš?"
"Jo já tebe taky ale tohle prostě ne.Nemůžeš m..."
Ježiš fuj to byl hnusnej sen.Zdá e mi už asi týden.A je fakt že nám to s Tomem docela skřípe.Sejdu dolů do přízemí,kde už sedí Tom,Bill a Lucka.Lucka je Billova holka.Je s ním těhotná.V 6. měsíci.Já jsem taky těhotná,ve 3.týdnu ale nikdo to ještě neví.
"Ahoj lásko!"posadil si mě na klín Tom.
"Ahoj..."
"Jak si se vyspala?"
"Blbě.Zase se mi zdál ten sen."
"Jakej?Neříkalas že se ti nějakej opakuje."
"No že si mě podvedl s Erikou."Tom najednou ztuhl.
"Tome!!Haloo.Co je?"
"Ne nic promiň.Dneska večer je párty u Gustava.Půjdem tam?"
"Jasný!"souhlasili jsme všichni 3 s Tomovým návrhem.Pak jsme šli nakoupit s Tomem jídlo.Už nás nefotili paparazzi jak když jsme spolu začali.Jsem dokonce tak nějak slavná.Teda ne doslova,ale když jdu s Tomem a chcou po něm podpis tak chtěj i můj.Zvláštní co?Jdeme tak obchodek když v tom jsem uviděla Eriku,jak nám mává.
"Proč nám mává?"
"Netuším."řekl zaraženě Tom.Proč je tak zaraženej?Pak přišla k nám.
"Ahoj Tome."usmála se.
"Ahoj Deniso"a spadl jí úsměv.
"A...ahoj.."řekl ještě pořád zaraženej Tom.
"No nic tak já du ahoj lidi."rozloučila se s náma a Tom na ni pořád hleděl.Co se děje sakr?Že by ten sen byl varováním.
"Tome co se to s tebou děje?"
"Ale nic jen jsem se zamyslel."
"Nad čím?Nad Eričinou minisukýnkou?"
"Ale prosímtě co děláš zase?Vždyť víš že miluju tebe!"
"Jo zlato tak pojď jdem zaplatit."zaplatili jsem a šli domů.Až dovečera jsme se koukaly na různý DVD.Saw,Saw 2,Holky při tom nepláčou,King Kong.A pak se šlo na párty.
"Lidi mě nějak není dobře,já,zůstanu tady..."řekl Tom a rozvalil se po křesle.
"Miláčku já zůstanu s tebou chceš?"
"Jak chceš ale nemusíš.Však si di užít."
"Dobře."řekla jsem,líbla ho na čelo a odešla.To jsem neměla dělat.Na pařbě se hrála nečekaně flaška.Já např.musela jenom ve spodním prádle přeběhnout ulici a tak.Taky jsem se musela líbat s klukem kterýho nesnáším.Zvláštní,že tu není Erika.Je vždycky na každý párty.Hlavně na Gustavově.Má pro ni slabost ale ona ho nechce.Chudák.I když...
Bylo nějak 11 když jsem se rozhodla že půjdu domů.Byla jsem jediná střízlivá(krom Lucka,u tý se to ale očekávalo).
"Já du děcka domů za Tomem ju?"
"Neee nechoooď zlatoo,buď tu s náma,žejo beruškooo!!"žvástal na mě ožrale Bill.
"Ne Bille jdu ahoj."řekla jsem a líbla ho na čelo tak jako Toma.Bože proč jsem tam jen nezůstala.
Otevřela jsem dveře a co nevidím.Na křesle je Tom a Erika a užívaj si to.Dost se to podobá mýmu snu."Bože ať je to jen sen."říkala jsem si.Ale nebyl.
"Tome jak jsi mohl!"přerušila jsem je v tom nejlepším.
"Deni ne,to není jak myslíš!Vážně ne!"začal po mě volat.
"Jak víš co myslím?Víš co?Nech mě být!Skončila jsem s tebou."
"Ne Deni prosím!Miluju tě chápeš?"
"Já tě taky milovala."řekla jsem a šla nahoru do pokoje.Ze šuplíku jsem vyhrabala svůj deníček co jsem si psala ve 14.Věděla jsem,že tam mám obálečku.S malým překvapením.Žiletkou.Ve 14 mě znásilnil můj kluk,chtěla jsem se podřezat.Nakonec jsem to neudělala.Ale teď jsem si jistá.Lehla jsem si do postele a udělala to,prostě jsem se podřezala.Cítila jsem se pořád stejně,ale pak čím dál tím víc slabá.Bylo to rychlý.Bylo mi najednou divně.Pak jsem si uvědomila že bych měla asi napsat dopis na rozloučenou.Ruce se mi třásly,ale napsala jsem to : "Tome,milovala jsem tě a vždy buděš v mém srdci,i když už nebude bít.Doufám že na mě nezapomeneš.Nedávej si vinu za mou smrt,dávej si vinu za naši smrt!Ano naši.Byla jsem těhotná.Nechci,aby si se snažil mě zachránit a něco spravit.Podvedl si mě s Erikou,když víš jak ji nenávidím.Moje srdce je stejně na 1000 kousků,tak nač se snažit.S láskou v už nebijícím srdci,Denisa."Jak jsem to dopsala,lehla jsem zase do postele.Už jsem skoro nic necítila.Pak jsem jakoby z dálky slyšela Toma jak volá :
"Deni!Lásko moje jediná!Proč si to udělala?Miluju tě,neumírej mi!Neumírej."V tu chvíli jsem si uvědomila že nechci umřít.Nechci.Proč jsem to udělala?Jsem blbá nebo co?Teď už je pozdě.Tom byl ale zkušenej.Vzal ponožky a punčocháče a zacpal mi to,abych nekrvácela.A šel zavolat dolů sanitku.Jen jsem slyšela :
"Eriko vypadni!Denisa umírá!Jdi,kvůli tobě možná umřou dva lidi!Táhni!"
"Dva?"
"Jo Denisa je těhotná."
"Bože.Volej sanitku!"možná nebyla až tak zlá.Teď se mi snažila pomoct.To už je stejně jedno.Už vidím andělíčky pomalu ale jistě.Pak zase přiběhl Tom.Málo,ale slyšela jsem ho jak říká:
"Deni neumřete!Vy neumřete!Četl jsem vzkaz,neumřete,všechno bude dobrý.To se vyřeší,sanitka už jede."
"Ať si pohne.Já...nechci umřít.Neměla jsem to dělat...Tome já...mil...."chtěla jsem říct,jenže moje srdce už nebije.Plíce už nedýchají.Už nic necítím.
***TOM***
"Ne Deniii neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!!!!!"Bpže já jsem takovéj magor.Jak jsem mohl.Zabil jsem dva lidi mě nejbližší.Ano dva,Denda byla těhotná.Kvůli jednomu úletu celej život v háji.Deni proč si to udělala?Proč?Vždyť se to dalo vyřešit.V klidu a hlavně naživu.Teď už ti srdce nebije a tvoje uši už neslyší.Ale snad to víš.Miluju tě a vždycky budeš v mým srdci.
***o rok později-vypráví Tom***
"Ťuťu...miminkoo....Denisko malinká."hraju si s Billovou holčičkou.Jmenuje se Denisa.Po mojí holce,která kvůli mně umřela.Bože taky jsme mohli mít malinký.Kolik by mu teď bylo?Měsíc?2?3?Tome kdybys nebyl debil.Jediný,co mě teď drží při životě je mamka,Bill,Lucka a tahle mallinká.Uzavřel jsem se do sebe.S nikým krom těhle 4 senebavím.Nevycházím z domu."Začni už žít!"hučí do mě ze všech stran.Už mám i slyšiny.Říká mi to i moje podvědomí.Ale jak můžu žít s tím,že jsou kvůli mně dva lidi mrtvi?Nemůžu,to..prostě nejde...nejde...Rok,celej rok uplynul od její smrti.Zítra to bude přesně jeden rok.Myslel jsem si že se to spraví,ale ne.Ale stejně budu žít,budu žít dál pro ni.Budu žít za nás za oba.Vlastně za všechny tři.
...:Tom byl až do konce života sám a žil s Billem,Luckou a Deniskou.Zažil pár krátkých lásek,jenže nedokázal prostě na Denisu zapomenout.Bill mu hodně pomáhal.Byli pro Dendu taťkové vlastně oba.Denda ho měla ráda jako druhýho tátu.Tom se ale pořád přistihoval při tom jak počítá,kolik by těď bylo jejich dítěti a jak by asi vypadalo.Celou dobu po Dendiné smrti brečel večer do polštáře a vedle něj měl její fotku.Pozdě si uvědomil,co vlastně udělal a jak moc ji miloval.Miloval ji až za hrob.Bohužel za její:...
(Denisa)

Natáčení Rette mich

29. června 2006 v 14:14 | Jinny |  PHOTOS
Ahoj lidičky,
doufám, že už z těch fun fiction nejste otrávení, zítra soutěžka končí a vrátíme vše do starých kolejí :o)). Musím říct, že už je připravených pár možná trošku zajímavých článečků ... třeba zpovědi expřítelkyň TH atd.
Tak haby Vám nechyběly obrázky, našla jsem ještě pár méně publikovaných z natáčení klipu Rette mich, který už určo víte jak fungoval.
Muselo to být pěkně namáhavý, nejen se tam vyškrábat, ale hlavně se tam udržet, ale taky to byla určitě legrace a zajímavá zkušenost ke který se my obyčejní smetelníci asi jen tak nedostaneme.
Drží se jako klíště.
Mají to fakt vychytaný, dveře, kterými natáčeli zboku, kterých jsem si nikdy předtím nevšimla, nasvícení za oknem, vypadalo v klipu fakt dobře.
Tady to vypadá, že Billík jede, protože má zvedlý nohy, i když si to přesně v klipu nevybavuju, ale pravděpodobně to tam někde je.
Stejně je to asi divnej pocit, když Vás nímá kamera ani ne z půl metru a říkáte si, "nemám já náhodou nějakýho beďara?" Dojemný, jak sedí na mněkým.
Plachtící Tomík.
Pravděpodobně bylo vše přibité, aby se to nepohnulo.

Autor Neznámý By Sára

28. června 2006 v 17:54 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
* Já vím, že sem na vás teď dávám moc článků za den, ale máme těch příspěvků fakt hafo moc, tak aby se to sem stihlo všecho dát a nezapomnělo se na nikoho. A uzávěrka se blíží čím dál tím více.... Zatím čiao Týnka! :-*


14)

AUTOR NEZNÁMÝ

(ona)Zadívala se do těch krásných očí.Do krásných očí Toma Kaulitze,který na ní
hleděl ze zdi.Milovala ho.Ale už od 7.třídy když se přistěhovala.Znali se.Byli
to sousedi.Znali se 4 roky.Ona se do něj zamilovala na první pohled.On do ní
ne.Nemiloval ji.Byli skvělí kamoši,rozuměli si nejvíc co to šlo.On tvrdil že
takhle si nerozumí ani s bratrem.Chtěla mu to říct.Neměla odvahu.Už zažila
tolik ponížení.Nechtěla snášet další.Proč zrovna ona má takovou smůlu?U nohou
jí leží docela dost kluků.Ale ona miluje jen jednoho.Toho sekjťáka s dredama a
piercingem ve rtu co na ní ta krásně ze zdi hledí svýma očima,který jsou
nejkrásnější pod sluncem.Proč on?Když zrovna on ji nechce.Několikrát mu to
drobně naznačila.Ale spíše tak,že mu chválila oblečení a tak.Jeho pierc ji
uchvátil.Zvýrazňoval jeho rty,které tak toužila políbit.Ale neodvážila
se.Příliš se bála.On byl první s kým se začla tady bavit.Pak přišel Bill,Gustav
a už to jelo.Přátel má dost.



***

(on) V ruce svíral třídní foto.Tak krásně se na něm usmívala.Měla šarm.U nohou
jí leželo plno kluků.Tak proč by měla stát zrovna o něj?Ještě nikdy se tolik
nebál odmítnutí.On,třídní playboy.Mohl mít kterou si umanul.Bill mu záviděl.Ale
tahle byla jíná.Bál se jí projevit své city.Byli nejlepší kamarádi.Často si s ní
rozuměl víc než s Billem.Když jsem ji poprvé uviděl.Pamatuje si to jako
dnes....

"Tak milí žáci,zítra vám přibude nová studentka.Přistěhovala se sem s rodinou z
Berlína.Prý za poklidnějším životem.Bude sedět vedle pana Kalutze."

"Doprd.....háje proč vedle mě?Zas nějaká..no radši nic."

"Nevím pane Kaulitz.Tahle se vám bude líbit."Měli mladou super třídní,dokud
neotěhotněla.Skvěle jim rozuměla a chápala jejich chování ve škole.Taky nedávno
vyšla z toho ústavu.Nemohl se dočkat zítřka.

"Tome co jsi tak nedočkavej?"

"Já?Jak jsi na to přišel?"

"Znám tě."

"Zítra nám přijde nějaká holka do třídy.Nova.Z Berlína."řekl a vykoukl z
okna.Zrovna přijel stěhovák a normální auto.Z něj vystoupila krásná hnědovlasá
dívka.Vypada tak zranitelně a křehce,jako panenka,které se jen dotknete a ona
se rozpláče.Díval se se na ni jako na osmý div světa.Spatřila ho v tom okně a
trošku se začervenala.Nevěděl proč ale neměl vůbec odvahu jít za ní.Takhle
úžasnou holku na pohled ještě nezažil.Vyzařovalo z ní něco.Dobrá nálada,spousta
energie až ho to praštilo do hlavy i přes okno.Už nemyslel na zítřek.Myslel jen
a jen na ni.

Druhej den úplně zapoměl že má přijít ta nová.Začla hodina.Zrovna měli tu jejich
třídní.Řekla že nová studentka sem dorazí co nevidět.Ale on moc nevnímal.Myslel
jen na jejich sousedku.Pak někdo zaklepal na dveře.Pak se dveře otevřely a
vešla do nich dívka.Hnědovlasá,krásná,na první pohled křehká.Jeho
sousedka.Zamiloval se se do ní okamžitě.Klukům ze třídy taky padaly držky.Byli
z ní vedle.

"Takže žáci,tohle je Sarah,vaše nová spolužačka."Byl teprve v 7.třídě.Co je
pravá láska doposud nevěděl.Myslel si si že jsem na to docela mladej.V jeho
věku už sice lidi někoho měli.Holky z jeho třídy chodili třeba i s osmákama.On
už se v tý době o holky zajímal docela dost a ony o něj taky.Vždy byl
ďáblík.Ale ne vyloženě pohrát si a odkopnout,to ne.Ale flirtování,to bylo
jeho.

"Ahoj lidi."pozdrvila nás.Měla krásně vábivej hlas.Dokázal by ji poslouchat
věčně.



***

(ona) Pamatuje si jako dneska,když věšla do třídy.Učitelka ji představila.Řekla
jenom "ahoj lidi."Pak ji učitelka posadila vedle něj.Tím jejich přátelství
začalo.Ona se do něj ale bláznivě zamilovala.Byla teprve v 7. třídě.Tohle ještě
nikdy nezažila.Vlastně ještě s nikým nikdy nechodila.Nebyla dostatečně
odvážná,ale klukům se líbila hlavně pro tu svoji zranitelnost.

"Tom Kaulitz."

"Sarah Müllerová."Nemohla ani mluvit.Byla jím okouzlená.Učitelka si toho zřejmě
všimla.

"Tuto hodinu můžete věnovat seznamování se s vaší novou spolužačkou."oznámila
jejich třídní.Okamžitě sek ní všichni nahrnuli.Chtěli vědět,jaké je to v
Berlíně a tak."



***

(on)Byl o ni velký zájem.On ji ale chtěl jen pro sebe.On ji miloval.Proboha
cože?On ji asi opravdu miloval.Nevydržel to a musel se zeptat. .

"Chodíš s někým?"všichni se na něj otočili.Už ho znali,věděli proč se ptá.Nebo
to spíš tušili.Ona naštěstí ne.

"Ne."začervenala se a očotila od něj obličej.

Bylo jí trapně.Nevěděla ovšem,proč se ptá.Necvěděl,že on se do ní okamžitě
zamiloval.Co on netušil,že ona do něj taky.Od té doby byli
kamarádi.Vždycky.Nikdy si navzájem o svých itch neřekli.



***

(ona)Jedním tahem ruky plakár roztrhla.Už zase se musela stěhovat.Pryč od
Toma.Je slavný,má skupinu a jezdí s ní na turné.Sarah ale ani na chvíli
nezanedbával.Byl s ní každou volnou chvilku.Vždyť ji miloval.Ona jeho
taky.Jenže to ona netušila.Kdyby jen věděla jak moc...

"Sarah co děláš?Už si sundala ty plakáty?"

"Zrovna je trhám!"řekla s pláčem.Vzpoměla si na život tady.Na Toma.Pořád ho
milovala.Nevyhaslo to v ní.Nikdy.Celý ty 4 roky doufala a snila.Věřila,že jí
Tom jednou její city oplatí.

"Nemusíš je trhat zlato,dáš si je na zeď ve svým novým pokoji."

"Zatraceně já se nechci stěhovat.Chci tu žít.Chci říct Tomovi že ho miluju
chápeš?A když ne,nechci tyhle zatracený plakáty.Nechci už nikdy vidět Tokio
Hotel.Chápeš?Ty mě od nich totiž odlučuješ.Od kluka,kterýho miluju.On sice moje
city neoplývá,ale je to můj nejlepší kamarád.Tak sakra PROČ?Proč se vracíme do
Berlína?"

"Táta tam sehnal zase práci.Prostě jedeme a hotovo."přiostřila trochu její
máma.Měla sto chutí jí rozmlátit hlavu o zeď.Kdyby ho jen sakra tak
nemilovala.Často přemýšlela že skončí tohle trápení a zabije se.Neměla
sílu.Navíc nechtěla umřít.Krom Toma k tomu neměla důvod.Navíc Tom ji
nezklamal,jen ji prostě nemiloval.Alespoň si to myslela.



***

(on)"BOŽE.Miluju ji chápeš?Tak mi už ku**a pomož.Od čeho tu seš?"promlouval k
Bohovi Tom.Už týden byl v pokoji a vylízal max.tak na záchod a jíst a pít.Byl
nemocnej.Sarah za ním jednou přišla.Chtěla mu sdělit že se stěhuje,ale nakonec
to neudělala.Neměla sílu.Tom se napil.Olízl si rty.Vzpoměl si na ten
polibek.Bylo to v 8.třídě na výletě.Sice jen při flašce,ale polibek to byl.Byl
z něj strašně nadšený.Čekal,že ona třeba taky bude a udělá první krok,ale
neudělala.Přenesl se přes to.Ale trápil se dál.Po tvářích mu začly téct slzy
plné vzpomínek.Vždy,když spatřil její tvář,brečel jako teď.Přitom nikdy pro
holku nebrečel.Ale ona prostě byla jiná.S nikým ty 4 roky nechodil.Ona ale taky
ne.Měli jeden druhýho.Byli něco víc než kamarádi.Jenže ne že by spolu
chodili.Prostě byli skvělí kamarádi a báli se jedn druhýmu přiznat svoje city.



***

(ona)Už byla zbalená.Naposled se podívala z okna na dům Kaulitzových.Ještě vzala
do ruky obálku a opatrně šla k jejich domu to hodit do schránky,aby to nikdo
neviděl.Nechtěla se loučit.Bylo by ji víc smutno.Jenže jakmilě uviděla ten
dům,začla plakat.Odjíždí.Už nikdy nespatří ten dům,neuslyší ten rámus
odtam.Nikdy se tam neprobudí s kocovinou jako hrom a už nikdy se znova nepoleká
že se vyspala v opilosti s Billem.Už nikdy nerozbije Tomovi kytaru jako před půl
rokem.Nikdy neučeše Billa ráno do školy na třídní fotku.Nikdy nebude utíkat v
noci za Billem a Tomem aby si pokecali.Nikdy si nepohladí jejich psa....nikdy
už nespatří živě svoji lásku.Toma.Začla nenávidět matku a otce.Že ji sem
přivedli a teď ji zase odvádějí.Znova opouští svoje nejbližší.V Berlíně na ni
určitě zapoměli.V Berlíně nebyli tak skvělí lidi.Nebyl tam Tom...Nemohla už
takhle dál.Prostě hodila odálku nadepsanou jménem Tom a odešla.Uviděl ji Bill z
okna jak hází dopis do schránky.Honem seběhl dolů.Chytl ji za ruku.

"Ahoj.Kam jedeš?"Nechtěla se loučit.Tohle neměla v plánu.Podívala se na něj
uslzenýma očima.

"Do Berlína.Ale já nechci.Chci tu být s vama.Prosimtě já musim nechci se
loučit,bylo by to pro mě těžší.Ten dopis ve schránce je Tomovi."

"Co jsi mu psala?"

"On ti to řekne.Já nemlžu.Nemám na to odvahu.Ahoj."

"Ahoj.Jo tady máš něco od Toma."řekl a políbil mě.

"Od Toma?"

"Jo.Neměl jsem ti to říkat,ale celý ty 4 roky s nikým nechodil,protože miloval
tebe."

"Doprdele.To snad ne."řekla a z očí se ji spustil nový proud slsz.Bill to
pochopil.

"Musím už jít ahoj.Měj se skvěle a ... nezapomeň na nás."řekl Bill a rozběhl se
za Tomem.



***

(on)Do pokoje mu vrazil Bill.

"Dělej brácha.Sarah se stěhuje.A právě mi řekla že tě taky
miluje.Honem.Jdi."řekl a Tom se hnedka vyběhl za ní.Zrovna nasedala do auta.Byl
rychlej,i když sport nebyl jeho přítelem.

"Sarah počkej!Miluju tě!"zařval přes celou ulici.Ohlídla se.Spatřila ho ale hned
se otočila zpátky a nasedala do auta.

"Sarah počkej!Alespoň polibek.Poelsdní,když už se třeba nikdy neuvidíme.Nedokážu
na tebe přestat myslet."volal při běhu k ní.Chtěl jí políbit.Ucukla.

"Ne Tome.To pro mě bude těžký odloučení,jestli to bude takhle.Prostě ahoj.Někdy
se třeba ozvi.Moje číslo máš.Budeš vždycky tady."řekla a bouhla si k srdci.



***

(ona)Proč se to tak podělalo?Vrtalo ji hlavou.Chtěla odjet s tím,že ji Tom
prostě nemiluje takže o tolik nepřichází.A teď tohle.Cítila jak se ji rozpadá
srdce.Na dvě půlky přesně.

"Vždycky.Vždycky budeš v mým srdci zabírat minimálně polivnu."řekla,nastoupila
do auta,zavřela dveře a začla zase brečet.Táta se na ni otočil.

"Miluješ ho hodně co?Aletakovej je život.Promiň ale vážně tu nemůžeš
zůstat.Nejde to."

"Ne tati to je dobrý,hlavně už jeď.Tom stál pořád u auta.Začal znova brečet.Oči
měl zarudlý až to bylo hnusný.Nedokázal přestat.Zlomilo mu to srdce.Celý 4
roky.Mohli spolu být,jako kluk a holka.Ne jenom jako kamarádi.Kdyby nebyli oba
takový slabí to říct tomu druhýmu.Auto se rozjelo.Tom začal bušit na sklo.Ona
otevřela okno.Musela to udělat.Políbila ho na rozloučenou.

"Tati prosím už jeď.Rychle."řekla s pláčem a táta přidal na plyn.Tom se rozběhl
za autem.Ale neutíkal daleko.Už jen viděl vzdalující se auto.Černý flek...Černý
jako ta díra v jeho srdci,co se mu teď udělala.



***

(on)Šel zpátky směrem k domu.Ohlídl se na její dům.Slyšel ten smích.Ten
pláč.Vzpoměl si na všechny ty zážitky.Jak česala Billa a Tom z toho měl takovej
záchvat,že spadl ze židle a zlomil si palec u ruky.Nostalgie v akci,dalo by se
říct.Šel ještě do schránky.Bylo tam červeně napsáno : Spešl pro Toma.Byo mu
jasný,že je to od ní.Stejně by to věděl podle písma.Měla krásný písmo.Bylo
krásný jako ona sama.V dopise stálo tohle :

*Tome,musím ti to říct,jenže nemám odvahu na to,říct ti to do očí.Celý 4 roky
jsem toužila být s tebou víc jak kamrádka.Hned,jak jsem tě spatřila,zamilovala
jsem se do tebe.Měla jsem strach z ponížení a ztráty přátelství,tak jsem
mlčela.Ale celou dobu jsem tajně doufala,že mě taky miluješ a dáš mi to nějak
najevo.Nedal.Škoda.Teď už je to stejně jedno.Stěhuju se pátky do
Berlína.Nechtěla jsem se loučit,bylo by to pro mě těžší a věřím že i pro
tebe,byli jsme podle mě skvělí kamarádi ne?Doufám že jo.Jsem ti za to moc
vděčná.Miluju tě a vždycky budeš v mým srdci.Vždycky.Pozdravuj Billa a mějte se
krásně a rozjeďte to vy moji Tokiáčci milovaní.Třeba někdy doje'dtě do
Berlína,zajdu vám na koncert.I když bych to asi nezvládla.Ahoj.Autor
neznámý,ale určitě víš,o koho jde.*Autor neznámý.Tímhle ukončila jejich
společný život.Miloval ji a ona jho,tak proč nemohli být spolu?Byli moc
nesmělí.Od té doby už si jen telefonovali.Brzy si našli jiné protějšky,ale
navzájem na sebe nikdy nemohli zapomenout.A taky nezapoměli.

(Sára)

Ten odvedle 5

28. června 2006 v 14:47 | Týnka |  FF OD VÁS
Bylo to takový zvláštní, když si uvědomím kolik holek by zato dalo všechno a já tady jen tak stojí a líbám se s Tomem Kaulitzem…
Rozloučili jsme se a já odešla. Mám asi Toma ráda, ale určitě ho nemiluju a myslím, že on mě taky určitě ne!.
Ráno jsem se vzbudila okolo půl 10, užívala jsem si toho kdy můžu spát v klidu a nic mě nebudí. Přesněji moje malá ségra. Přijedou až zítra ráno, ale to jdu do školy a tak je nezastihnu. J
Ráno jsem šla pro noviny a rohlíky. Abych udělala i bráchovi snídani. Když jsem se vracela s rohlíkama a novinami v ruce uviděla jsem v dálce Toma. Byl u schránky na dopisy. Asi něco vyzvedával. Když mě uviděl zamával my a šel ke mně. ,, Ahooj´´ křičel už z dálky. ,, Ahoooj´´ opětovala jsem jeho pozdrav. Přišel ke mně a vlepil mu dlouhou pusu. Myslela jsem si, že s Tomovou pověstí to včera bral jen jako úlet, ale asi ne. Povídali jsme si o dneška jestli něco podniknem. Dohodli jsme se nakonec na koupání u nás v bazéně. Po obědě se stavili všichni z kapely. Byla tam strašně veselá atmosféra a bylo vidět, že kluci jsou veselá kopa. I Georg do kterého bych to asi neřekla. :-D
Všichni jsme blbli jak malý děcka a v bázeně taky chyběla plno vody, ale to je fuk, jelikož má stejně pršet ne? :-D :-D Všimla jsem si, že po mě čím dál tím více pokukuje. Nechci sice nic říkat,ale vůůůbec mi to nevadilo. :-D Když jsme se celkem vyčachtali byla jsem pozvaná ke klukům na pizzu. Nechali si jí dovézt z místní picérky a tak tu byla celkem rychle. Já jsem se domů jen skočila usušit a oblíknou a šla vedle k nim. Tam už skoro všichni jedli krom Billa. Který byl ještě v koupelně. Ale přišel do kuchyně hned po mě. Sedl se vedle mě na židli a začal jíst. Já už po půlce pizzy nemohla a tak jsem řekla že už nemůžu. Bill se na mě kouknul . ,, No prosimtě? To sníš ne?´´ řekl a začal se smát a strkat mi jeden kousek pizzy do pusy. Já sem dostala záchvat smíchu a málem jsem ten kousek pizzy vyplivla. Musela jsem rycjle běžet na záchod a vyplivnout to do záchodový mísy. Když jsem se vrátila ještě vytelená jak prase Bill si neodpustil poznámku. ,, Snad si taaaak dobrou pizzu nevyplivla?´´ :-D to jsem se zase začala smát. ,, Ne neboj´´ :-D
Když jsme se všichni nacpali odvalili jsme se zpátky do obýváku. Tam jsme se koukali znova na nějaký film, ale teď na nějaký horor. Tom s Gustavem to úplně žrali a já s Billem, jsem měli každou chvíli před očima polštář, abych to neviděli. Když jsem se na to už nemohla koukat řekla jsem, že už musím domů. Dala jsem Tomovi pusu a šla dom. Rozloučila jsem se i s ostatníma a odešla.
Když jsem se vykoupala a vysprchovala a byla připravená, že zalehnu abych se vyspala... ale slyším klepání
( Týnka )

Německý Bravo

28. června 2006 v 13:23 | Týnka |  Rozhovory
Několik měsíců jsou Gustav, Georg, Tom a Bill společně na cestě. Každej ví o každým všechno, znají každý svoje manýry. BRAVU řekli všechny cool věcičky, týkající se jejich skupinového života.
Bravo: Kdo z vás říká nejvíc vtipů?
Tom: No, Georg se směje nejvíc, ale často schválně.
Bravo: Proč?
Tom: Georg je nemotorné stvoření.
Georg: Mě se ale ještě nikdo nevys*** na čepici. To se stalo Tomovi na focení (každý se směje)
Tom: Nejvíc se všichni smějeme, když ze sebe někdo dělá hlupáka - jako Georg.
Bill: A s legračními videi se můžu smát sám sobě smát do smrti.
Bravo: Jsou dny, kdy máte špatné nálady?
Tom: Jistě. Když máme špatnou náladu, tak se doporučuju všem klidit z cesty.
Georg: Ráno mám vždycky špatnou náladu.
Tom a Bill nastejno: Já taky.
Georg: Když nastoupíme ráno do našeho autobusu, tak nikdo neřekneme ani slovo, možná tak jenom Ahoj nebo Dobré ráno - nic víc. Všechno mě ráno stresuje. Když si mám zabalit kufr a on pak nejde zavřít, tak vyšiluju.
Tom: Kvůli tomu vyšiluju taky.
Bravo: Kdo z vás vstává nejhůř z postele?
Georg: Já.
Bill: Georg vždycky zaspí. Ani jeho mobil, který si narychtoval ho nevzbudí - to je vždycky něco.
Bravo: Gustave, ty jsi ranní ptáče, že jo?
Gustav: Ano.
Tom: Když máme vstávat v osm, tak Gustav je vzhůru už v šest.
Bill: No, to pro mě nic není. Mohl bych spát furt. Když mě nikdo a nic nevzbudí, furt bych jenom spal.
Tom: Jednou se mi v pokoji na hotelu spustil požární alarm a já sem se jenom otočil v posteli a zase spal. Vůbec sem si toho nevšímal.
Bill: To byl hluk. Vstal sem a šel se podívat jestli tam není nějaký kouř v mým pokoji.
Tom: Byl sem jenom vyděšený. Když si nedám potom co vstanu sprchu, tak vyšiluju.
Georg: Nemůžu si dát ráno studenou sprchu.
Tom: Každý ráno si dávám studenou sprchu. Jinak se vlastně neprobudím.
Georg: Nerad vstávám ze svý teplý postele.
Bravo: Máte ještě nějaké sprchové rituály?
Gustav: Nesnáším, když máte vyteplenou sprchu a potom vyjdete do studené místnosti, protože někdo nechal otevřeno.
Georg: Kdo by nechal otevřeno? Nejsi náhodou ve svým pokoji sám?
Gustav: Ale když sme ve studiu, tak se o koupelnu dělíme. Vždycky jeden z těhle vtipálků nechá otevřeno.
Bill: Ve studiu máme jenom jednu koupelnu. A Gustav je vždycky ten první, který tam jde. Mezitím sledujeme televizi, dokud není hotový.
Bravo: Jak se rozhodujete, kdo půjde do koupelny poslední a může nejdýl spát?
Bill: Kdo to řekne, je v koupelně poslední. Je to druh naší hry. Vždycky rychle řekneme : "Jsem poslední." Kdo to řekne nejpomaleji má smůlu a jde první.
Georg: Někteří lidé to chápou špatně.
Bill: Na focení nebo v televizi to máme taky tak. Říkáme věci jako : "Já to neudělám, já to neudělám." A lidi si potom myslí : "Panebože, oni to nechtějí udělat." Ale tak to není. Je to jenom hra. Nikdo to nesmí pokazit.
Bravo: A co když to pokazí?
Tom: Na to ani nechceme myslet (smích).
Bravo: Je někdo opravdu nepořádný?
Bill a Tom: Georg!
Georg: Nepořádný? No...
Bill: Georgův pokoj je tak neuspořádaný, vždycky si všechno vyndá z kufru. Já jenom důležitý věci. Ale u Georga to vypadá, jako by tam vybuchla bomba.
Georg: Ale vždycky ke mě přijdou, tak to potom vypadá na nic. Jedí v mým pokoji a všechno tam po sobě nechají.
Bravo: U ostatních je všechno jinak uklizený?
Georg: Na to zapomeň!
Bill: Doma je můj pokoj vždycky uklizený. Nemůžu nechat věci ležet jenom tak kolem.
Tom: Můj pokoj není pořád uklizený, ale vím, kde co najít, takže zase takový pořádek tam mít nemusím.
Georg: Ještě k tématu "uklizený" : Nechci radši říct, jak tvoje koupelna vypadá Bille. Ručníky leží všude kolem.
Bill: To je pravda, ale jenom na hotelu.
Georg: Jediná věc, kterou si Bill nevybalí je jeho zubní kartáček (každý se směje).
Bravo: Kdo z vás má nejvíc cool styl?
Všichni: JÁ!
Tom: No jsem to rozhodně já.
Bill: Ostatní to chtějí zatajit, ale ve skutečnosti sem to já. (úsměv)
Tom: Myslím, že každý má rád to, co nosí.
Bravo: Jsou momenty kdy se nemáte rádi?
Bill: Někdy nemám rád nějaké obrázky v časopisech.
Gustav: Někdy si říkám, že mě vyfotili opravdu hrozně.
Bravo: Kdo z vás má nejvíc problémů?
Tom: Hodně mluvíme.
Bill: Na školních výletech jsem měl problémy s člověkem, se kterým se byl na pokoji, kvůli hlasitý muzice. Jsem dobrý ještě na komunikaci, to musím říct.
Georg: Jo pravda, vždycky je po jeho.
Bill: Vždycky vím, co říct, když ostatní už neví.
Bravo: I ve skupině?
Georg: Mluvíme o každý volovině. Já s Tomem klidně mluvíme i proč není v bufetu žádný parmezán.
Tom: Jo, jak můžeš jíst nudle bez sýra?? (smích)
Bill: Ale taky se mluví o něčem vážnějším.
Bravo: Třeba o hříšném životě?
Tom: To ne.
Bill: Ale někdy mluvíme o hlubších věcech.
Georg: Jo někdy, například na prázdninách.
Bill: Jo na prázdninách, když jenom tak ležíte. Jestli někdo začne mluvit - a i když sem opravdu unavený - musím se dát do řeči.
..: moc se omlouvám, ale zapomněla jsem zdroj odkud to mám... tak jestli by to někdo poznával, tak se mu omlouvám..:
Tohle je od Georga:
"Nazdárek lidičky,
zaprvé se omlouvám, že do tohohle fora moc nepíšu..budu se v budoucnosti víc snažit. Právě sme ve studiu a dotáčíme náš nový klip "Der Letzte Tag" a můžu vám říct, že pro vás máme malé překvapení! A taky vám musím říct, že jsem opravdu fascinován tím, jak nás podporujete! Nezáleží jestli je to na našich koncertech nebo forech jako tohle...vždy ste tu pro nás! Máme se skvěle a těšíme se na ty spousty festivalů, na který přijedem...doufám, že se na nějakým uvidíme...
Užijte si léto a mějte se dobře!!!
Zdraví Georg "
Týnka

Autonehoda By Verča

28. června 2006 v 9:18 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
13)
Autonehoda
"Ale Bille, to přece nejde.....Já vím, ale stejně....máma na to přijde.....Jo...jo.....určitě! tak přijeď ty sem, ne? Zítra?.... Koncert? Jo.....taky tě miluju.....ahoj..." náš rozhovor skončil. Bil mě prosil, abych za ním přijela, ale moje máma by na to tentokrát určitě přišla, takže jsem nemohla, a ani on nemohl přijet sem, protože mají koncert v Magdeburgu a musí tam zůstat, aby se připravili.... škoda! Seděla jsem v pokoji na posteli a vybavovala si všechno, co musím ještě udělat, aby měla moje matka dobrý pocit z toho, že mi mohla naložit tolik úkolů, abych to nestihla. "Sakra! Prádlo!" vykřikla jsem a běžela jsem sundat prádlo, protože venku začínalo pršet. No měla jsem to jen tak tak..... Prádlo jsem pověsila v koupelně, aby doschlo a šla se uložit do postele. Bylo už skoro půl jedenáctý a máma ještě nebyla doma, ale co ona určitě dorazí!
"Veru, miláčku probuď se!" slyším nad sebou hlas své matky. "Co je? Proč mě budíš v jednu ráno?!" zeptala jsem se rozespale po tom, co jsem se podívala na budík, kde bylo něco málo po jedné hodině. "Miláčku, musím ti říct něco důležitého....." řekla a zadívala se na mě. Bože muselo se něco stát, nikdy mi totiž neříkala a naříká miláčku. "Co se stalo?!" řekla jsem a už jsem začínala mít pocit, že to, co mi řekne mi ublíží víc než si myslím. "Broučku víš..... Bill....." odmlčela se. "Co Bill?!?!?!?!?!" vykřikla jsem na ní a chytla jí za ruku. "Co se s ním stalo?" křikla jsem a do očí se mi draly slzy. "Miláčku, je v nemocnici..... měl autonehodu, když jel sem za tebou..... jestli chceš tak za ním hned pojedeme do nemocnice....." Místo odpovědi jsem se začala oblíkat, protože jsem hned musela jet za ním a vědět, co se mu stalo. Máma mě dovezla do nemocnice v Magdeburgu, kde ležel Bill s těžkými zraněními. Hned jak jsem tam vešla tak jsem uviděla Toma a paní Kaulitzovou, ale ti mi byli úplně ukradení, potřebovala jsem vidět Billa. "Kde je?" zeptala jsem se Toma místo pozdravu. "Je na sále a operují ho.... uklidni se a posaď se tady" snažil se mě uklidnit. "Já nemůžu potřebuju ho vidět!" rozbrečela jsem se a padla jsem Tomovi do náručí. Pevně mě objal, to bylo to, co jsem potřebovala, ale zároveň mi to ubližovalo ještě víc, protože jsou to dvojčata a jejich objetí je stejný. Posadil mě na židli a sedl si vedle mě. "Je to moje chyba, neměla jsem chtít, aby za mnou přijel...."vzlykala jsem. "V žádném případě to není tvoje chyba! Bill byl rozhodnutý ještě než ti zavolal, protože věděl, že ty nebudeš moct přijet. Není, nebude a nikdy to nebyla tvoje chyba!" snažil se utišit moje obavy. Seděli jsme tam asi tři hodiny, až konečně přišel doktor a zeptal se, jestli jsme příbuzní Billa Kaulitze. Tom i já jsme se okamžitě zvedli a čekali jsme, co nám doktor řekne. "Nevypadá to dobře.... byl to silný náraz a je teď v kritickém stavu... nejsem si jist, zda to přežije, ale je tu každopádně malá šance, že ano..." řekl doktor a pak nás k němu pustil. Když jsem ho viděla tak jsem se znova rozbrečela. Sedla jsem si k němu a prosila ho, ať se probere, že ho miluju a že mu chci říct všechno, co jsem nestihla. Po chvíli opravdu otevřel oči a zadíval se na mě. "Co mi to děláš miláčku?!" zeptala jsem se ho a vzala jeho ruku, abych jí mohla políbit. "Chtěl jsem tě překvapit... Neumřu, že ne?!" zeptal se a díval se na mě svýma krásnýma hnědýma očima. "Neumřeš, slibuju ti to!" "Hrozně moc tě miluju.... ještě jsem nikoho tak nemiloval!!!" řekl a zase zavřel oči. "I já tebe miluju!" oplatila jsem mu vyznání lásky. Po chvíli oči opět otevřel a zadíval se na mě. To už v místnosti byla i paní Kaulitzová a Tom. Oba stáli u Billa, každý uź jiné strany. Já seděla u něj na posteli a držela ho za ruku. "Mami, mám tě moc rád" zašeptal Bill "A tebe Tome taky, nevím, co bych si bez tebe počal." "I my tě máme rádi brácha, co nám to děláš?!" Bill se jen usmál. Ani jsem si neuvědomovala, že se mi po tvářích kutálí slzy. Snažila jsem se nemyslet na to, že Bill může umřít. Doufala jsem, že neumře a že se uzdraví a pak bude všechno jako dřív.....musí se uzdravit! "Miláčku..." otočil se na mě. "Doufám, že se nezlobíš, potřebuju to vědět..." řekl mi. "Nezlobím, nemám proč!" odpověděla jsem. "To jsem potřeboval slyšet, hrozně tě miluju Verunko......" řekl a zavřel oči. Najednou začaly přístroje pískat. Ne, to nemůže být pravda, musí to být zlý sen! "Bille, to ne....." zašeptala jsem a položila jsem na něj hlavu. Přiběhl doktor a sestřičky a snažily se mě umluvit, abych ho pustila, ale nechtěla jsem se od něj odloučit za žádnou cenu. "Ne, já nemůžu, vždyť on se určitě probere, je to jen taková hra! Bill má rád žertíky, tohle je jen jeho další pokus o vtip, pusťte mě k němu, já ho nemůžu nechat samotného, on mě potřebuje!!!!" křičela jsem na doktory, kteří mě od Billa oddělili a vyvedli mě ven, před pokoj. Tam jsem se opřela o zeď a sesula jsem se k zemi. Vybavovalo se mi úplně všechno, první setkání na pláži v Magdeburgu, první polibek v parku na lavičce za svitu měsíce, první hádka kvůli hlouposti a první milování na které nikdy nezapomenu..... Nemůže to být pravda! NE! Vyšla jsem z nemocnice jako smyslů zbavená a šla jsem neznámo kam. Tom mě doběhl a objal mě. Vzpírala jsem se mu a říkala, že Bill určitě přijde na naše místo v parku, že tohle je jen hloupá hra, ale nebyla..... Když se na mě Tom podíval viděla jsem, že i on má uslzené oči. "Už se nevrátí, nikdy....musíš se s tím smířit, my všichni musíme..." řekl mi Tom, ale já jsem nechtěla, prostě jsem nemohla......
Na pohřbu jsem se zhroutila, protože on byl všechno, co jsem měla a co mě drželo nad vodou... S Tomem jsem se ještě párkrát viděla, ale pak jsem přestala brát všem telefony a odpovídat na vzkazy. Rozhodovala jsem se k ráznému kroku... musím pykat za svůj nedodržený slib, který jsem Billovi dala.....
Slíbila jsem mu, že neumře a svůj slib jsem nedodržela. Teď sedím u jeho hrobu, před sebou mám naší společnou fotku a krabičku prášků na spaní. Nemůžu tady bez něj být. Bez Bill nemá můj život smysl..... naposledy políbím fotku a vezmu do ruky prášky. "Promiň mi, že jsem nesplnila slib..... za chvíli budeme spolu" zašeptám mu a vezmu si jeden prášek. "Nemůžu bez tebe být..." zašeptám opětovně a vezmu si další. "Potřebuju tě!" řeknu do třetice všeho špatného a vezmu si zbytek prášků..........
Verča

Brigáda by Slees

28. června 2006 v 9:18 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
Tady je další povídka, ale autorka mi nedala název a tak jsem jí dala název , který se k tomu celkem hodí.. Slees promiň, jestli to má název jiný..
9)

To jsme zase jednou s kámoškou vyrazily do Německa na brigádu.

,,No, super." řekla jsem si v duchu, když jsme přijely na místo určení. ,,Tak co, půjdem se ubytovat?" zeptala jsem se Lollipop (to je přezdívka té kámošky). ,,Jasně. Jsem z tý cesty utahaná a něco k jídlu by se taky hodilo." odpověděla mi. Popadly jsme bágly a měly jsme namířeno k domku, kde jsme měly domluvené spaní.

Když jsme ten dům konečně našly nevěřily jsme vlastním očím. Věděly jsme sice, že je v nějaké vesničce u Magdeburgu ale tohle jsme opravdu nečekaly. Dům měl krásnou zahradu a kolem bylo moc pěkné a udržované prostředí.

Zazvonila jsem na zvonek u domovních dveří. Nikdo nepřišel otevřít. Zkusila jsem to tedy ještě jednou ale zase nic. Vůbec to nevypadalo dobře. ,,Co teď?!" otočila jsem se na Lollipop. ,,Já nevím. Hele, támhle někdo jde. Zeptáme se ho." napadlo jí. Mířil si to k nám nějaký chlap s obrovskými nůžkami na keře. ,,Dobrý den." začala jsem na něj. ,,Nevíte, kde by mohli být obyvatelé tohohle domu?" a ukázala jsem na dům za sebou. ,,Ne, to opravdu nevím. Ale ještě před třemi dny byli na dovolené pokud vím." odpověděl a vykračoval si dál svou cestou jako by se nechumelilo (sníh sice nepadal ale..).

S hrůzou v očích jsem se podívala na dům a na Lollipop. Trochu jsem začal zmatkovat. ,,No..super!" řekla jsem ironicky. ,,Třeba jsou ještě v práci.." snažila se uklidnit situaci Lollipop. ,,Možná máš pravdu. Tak se sem vrátíme pak a uvidíme. Určitě už tu budou." přitakala jsem ale ve skutečnosti mě to moc neuklidňovalo.

Tak jsme si šly prohlížet obchůdky a výlohy. Celé odpoledne jsme strávily tak nějak nijak. Večer jsme se konečně dostaly zpátky k domu ale stále nejevil známky toho, že by v něm kdokoliv byl. Opět jsme zkusily zazvonit ale mělo to stejný úspěch jako předtím. ,,A co teď??" pomyslela jsem si. ,,Fakt super! Takže už nikdy tohle nepodniknu! To je tak když to člověk domluví s příbuznejma.."

,,Kouknem se na zahradu. Třeba tam bude alespoň altánek." pobídla jsem Lollipop. ,,Ok." souhlasila. Přelezly jsme přes plot a rozhlížely se po zahradě. Byla krásně udržovaná. Všude kolem plno růží a různých keřů. Připadaly jsme si jako v pohádce. ,,Wauh.." vydechla úžasem Lollipop. ,,Hele fakt tu maj altánek." ukázala jsem na letní boudičku ze dřeva. Byl celý zarostlý břečťanem. Když jsme vešly dovnitř okouzlil nás svou prostorností, která byla zároveň tak útulná, že jsme neodolaly a zabydlely se v něm.

,,Budeme muset přespat tady a zítra se uvidí..No na postel to teda nemá ale co se dá dělat.." zkonstatovala jsem situaci a přitom usedla na lavici. ,,Náhodou..mě se to tady líbí." rozplývala se Lollipop. Vybalily jsme si spacáky z báglů a rozložily jsme si je každá na jednu lavici. Byly dřevěné a dokonce to vypadalo, že jsou ručně dělané. No prostě jako v pohádce..

Byla krásná letní noc. Sice trochu dusno ale to k létu patří. Zakutaly jsme se do spacáků a dlouho si povídaly, ptz jsme nemohly usnout. ,,Není to zase tak hrozný.." řekla jsem si v duchu, když jsem usínala.

Zdálo se mi, že jsem na lodi na moři. Plujeme. Loď naráží do vln a ty se rozstřikují o příď lodi. Jenda mě taky postříká a vlahý mořský vánek si hraje s mými vlasy... Ale počkat. Tohle není sen! No to snad ne. Prší..

Vzbudila jsem Lollipop. ,,Vstávej! Prší! Musíme se jít schovat!" Zabalily jsme si spacáky, popadly bágly ale najednou nám došlo, že se nemáme kam schovat. Začínalo pršet čím dál tím víc a my neměly kam jít. Lollipop se koukla na hodinky. ,,Ještě není tak pozdě. Možná by nás někdo pustil do vnitř abychom to tam přečkaly." navrhla mi. ,,Tak jo. Jdeme..Začíná se to zhoršovat."

Hledaly jsme dům, ve kterém by se svítilo ale moc jich nebylo. Vlastně jsme nemohly najít žádný takový. Až najednou. ,,Hele, světýlko!" zašvitořila Lollipop. ,,Tak jdeme.." a rozběhly jsme se tím směrem. Vběhly na zahradu a zazvonily u vchodových dveří.

Chvilku se nic nedělo až najednou se rožnulo u dveří. Někdo otevřel. Musely jsme vypadat dost komicky, ptz ten kluk co nám otevřel na nás chvilku mžoural jako kdyby si myslel, že je to sen. Vlastně vypadal trochu rozespale. Byl vysoký, měl krásné hnědé oči a rozcuchané černé vlasy.

,,Ahoj.." začala jsem, ptz jsme byly dost promočené a déšť stále neustával. Vysvětlila jsem mu naší situaci a pevně jsem věřila, že mou němčinu pochopil správně. Díval se dost nedůvěřivě a já jsem se začala obávat, že jsem zase zvorala nějaký to slovíčko. Ale asi po dvou minutách ticha, kdy bylo slyšet jen bubnování deště do střechy nás pustil s úsměvem dál.

Byly jsme mu za to velmi vděčné, ptz si neumím moc dobře přestavit jestli bych reagovala na takovou situaci stejně jako on. Vyzval nás aby jsme si odložily bágly v předsíni. ,,Hej Tome, pojď sem!" zavolal chlapec. Po chvilce přišel druhý chalan. Byl asi tak stejně vysoký jako ten první a měl stejné oči. Byli si moc podobní až na ty vlasy. Když nás spatřil prohrábnul si nervózně dredy a začal něco velmi rychle drmolit. Moc jsem toho nepochopila, ptz mluvili mezi sebou tak aby jsme to neslyšely.

,,Ahoj, já jsem Tom." představil se nám. ,,Ahoj, já jsem Bianca a tohle je moje kamarádka Lollipop." opětovala jsem aby věděli jak se jmenujeme. ,,A tohle je Bill. Můj bratr." dodal ještě. ,aha..tak proto ta podoba´ řekla jsem si v duchu. Chvíli na nás koukali. Asi čekali nějakou reakci ale když se žádné nedostávalo tak nás pozvali dál.

Byly jsme dost unavené a určitě to na nás bylo vidět.

Ani nevím jak, ale ráno jsem se probudila v krásně prosluněném pokoji. Sice v cizí posteli ale to bylo vedlejší. Ospale jsem se rozkoukávala po pokoji. Nebylo v něm uklizeno a vypadal dost chaoticky. Napadlo mě ,kde je asi Lollipop?' a tak jsem vylezla z vyhřáté postýlky. Oblékla jsem si džíny a nějaké tričko, které se první naskytlo po ruce. Vyšla jsem z pokoje a hledala koupelnu. V domě bylo ticho, jen venku zpívali ptáci a sluneční paprsky kreslily veselé obrázky všude kolem. Když jsem konečně objevila koupelnu uslyšela jsem dole v přízemí nějaké zvuky.

Sešla jsem dolů ale nikdo tam nebyl. Bylo to divné, ptz celý dům vypadal celkem opuštěně. Nechápala jsem kam se všichni vypařili. Zařinčel zvonek u vchodových dveří. Nevěděla jsem co dělat. Nevypadalo to, že by se někdo chystal jít otevřít a tak jsem otevřela já. ,,Co je kluci" začal hned brunet. ,,jé..h..hh..ahoj!" vydával překvapením zvuky, když si uvědomil, že před ním stojím já. ,,Ahoj.." nevěděla jsem co mu říct. ,,Asi jsme si spletli dům. Ale nebydlí tady náhodou dva kluci??" zeptal se nechápavě. ,,Jo, ale někam se vypařili. Myslíš Billa a Toma." Ujasňovala jsem si to v hlavě. ,,No jasně. Bill a Tom. Takže oni tady nejsou jo?!" vyhrkl na mě ten druhý. ,,Ne. Teda alespoň myslím. Teď jsem se totiž probudila." ,,Aha..No a vy spolu jako něco máte?!" nechápali. ,,Ne! Proč by jsme měli??" ,,No..já jenom, že nevodí domů cizí holky jen tak. Ale sem by neměli vodit vlastně vůbec nikoho.." řekl a otočil se s nechápajícím výrazem na druhého kluka. ,,No..to tady nebudeme rozebírat. A kdo vlastně jste?" nechtělo se mi to s nimi rozebírat, to co se včera stalo. ,Vždyť je vůbec neznám..tak co.' blesklo mi hlavou. ,,Cože?!" civěli na mě jako bych právě spadla z nebe. ,,Co cože?! Se ptám jak se jmenujete a kdo jste! To je přece normální otázka ne?!" nechápala jsem jejich reakci. ,,No..já jsem Georg a tohle je Gustav." Odpověděl sice ale pořád se tvářil hrozně překvapeně.

Najednou se ze schodů v domě přiřítil rozcuchaný Bill a ještě nebyl ani oblečený. Měl jen tričko a boxerky. ,,Jé, kluci čau!" vydal ze sebe udýchaný Bill. ,,No čau..Co to tady zase provádíte?!" vyjel na něj trochu Gustav. ,,Snad jsme se jasně domluvili, že tohle tady nebude! Od čeho jsme si to pronajali.." dokončil myšlenku Gustav. ,,No..já vám to pak vysvětlím. Pojďte dovnitř.." snažil se mlžit Bill a mě bylo jasné kvůli komu. Kvůli mně. Vůbec od včerejšího prvního setkání se chovali Tom i Bill trochu divně.

Já a Lollipop jsme u kluků zůstaly celých 14 dní. Mezi tím jsem se velmi sblížila s Billem a Lollipop s Tomem. Sice ne tolik jako já s Billem ale to bylo jedno. Georg s Gustavem se do domu přestěhovali taky a tak nás tam bydlelo šest. Byli to fakt super kluci všichni čtyři. Jednu chybu tenhle pobyt však měl. Kluci byli pořád přilepení k internetu a neustále se tam něčemu smáli, no a my jsme musely chodit na tu brigádu.

Jendou jsme přišli úplně hotoví. Před domem stál mešní náklaďáček a z něj nosili takový dva namakanci pořád nějaké bedny dovnitř do domu. ,Co se to tady sakra děje?!' projelo mi hlavou. Vešli jsme dovnitř a tam seděli kluci a prohrabovali bedny. ,,Tyjo..to je hustý. Minule toho bylo mnohem míň. To chci teda vidět jak to zvládneme.." povzdechl si Tom ale zároveň mu jiskřili oči nadšením a vzrušením.

,,Jé. Ahoj holky.." pozdravil trochu vyhýbavě Bill, když nás uviděl jak nechápavě sledujeme co se právě děje. ,,Tak to je všechno. Tak pěkný počtení pánové." Usmál se svalovec a zavřel za sebou dveře. ,počtení?! Co tím jako myslel?!' nechápala jsem. Když jsem se podívala blíž hned mi to došlo. Ty bedny byly plné dopisů..

Když Bill viděl naše reakce odvedl si nás stranou. ,,Víte, je to všechno strašně zamotaný a složitý. Když jste tu noc přišly, mysleli jsme si s Tomem, že jste jen fanynky. Ale ukázalo se, že vůbec nevíte o ničem co tady v Německu propuklo." Začal nám vysvětlovat. ,,No.. Prostě jste byly první v poslední době, kdo po nás nechtěl autogram a vůbec všechno okolo." Tak v tu chvíli jsem se cítila fakt dotčeně. Nikdo nám nic neřekl a to jsem si myslela, že sou to fajn kluci, který řeknou věci na rovinu. Omyl.. ,,Já vím, že jsme se na nic neptaly ale tohle jsem opravdu nečekala." Nevěděla jsem moc co mu na to říct. ,,Na tohle se musím jít projít.." řekla jsem vyhýbavě Billovi a odešla ven.

Bloumala jsem po okolí a přitom si rovnala myšlenky v hlavě. ,Takže oni jsou nějaká skupina, po které šílí tisíce fanynek a my jsme u nich ubytovaný a vůbec nic nevíme. Ale na druhou stranu..Jsou to super kluci a žádný ignoranti. Bill..no s nikým jiným jsem si nikdy nerozuměla líp než s Billem..'

Najednou jsem se ocitla na té zahradě v altánku. Pořád jsem si rovnala myšlenky v hlavě. Začal padat soumrak a jak jsem tam tak seděla v tichu a klidu začalo se mi chtít spát. Ani jsem se tomu nebránila a položila jsem se na lavici, na které jsem právě seděla..

Někdo mě hladil po vlasech. V altánku se houpalo příjemné světlo petrolejové lampy a foukal vlahý vánek. Všude byl klid. Bill seděl vedle mne a výskal mi vlasy. Bylo to uklidňující. Ani nevím jak mě našel ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno.

Když zjistil, že jsem vzhůru pomohl mi posadit se. Díval se na mě tak upřímně. ,To je jasné, že se na tebe nezlobím. To bych snad ani neuměla' řekla jsem si v duchu. Jeho krásné hnědé oči mě nepustily k jedinému slovu. Místo toho se začaly přibližovat jeho krásně plné rty. Měla jsem nesmírnou chuť ho políbit. On měl však zcela jiný plán. ,,Tohle už mi nedělej. Bál jsem se o Tebe.." zašeptal mi smyslně do ucha. ,,Neboj.." špitla jsem. Políbil mně..

Líbal něžně a nikam nechtěl spěchat. Pomalu a jistě mi svlékl tričko. Položil mě na lavici. Nepřestával ke mně být pozorný. Jeho ruce prozkoumaly mé tělo snad už všude. Podprsenka se hned ochotně nechala rozepnout, když jeho prstíky zabrousily na její zapínaní. V tu ránu byla dole. Ani Bill nezůstal oblečený. Všechno to oblečení se z něj svlékalo snad samo..

Celou noc jsme se mazlili. Bylo to nádherný. Když jsem se ráno probudila Bill ještě spal. Byl nádherný a vyhlížel tak nevinně. V tom mi zazvonil mobil. Trochu to se mnou cuklo, protože jsem to nečekala. Potichu jsem vstala a přijala hovor. Volal mi táta, že můj nejlepší kamarád měl nehodu..a že umřel. Bylo mi hrozně. Vůbec jsem na to nedokázala nic říct. Oči se mi naplnily slzami.. Tohle byla pro mě obrovská rána. Přehrávaly se mi vzpomínky. Jak jsme spolu vyrůstali, prožívali každodenní problémy, překonávali průšvihy..Bylo toho hodně.

Bill ke mně přišel. Vůbec nevěděl co se stalo a proč pláču ale snažil se mě utěšit. Když jsem se trochu uklidnila zavolal mi znova táta a řekl ať raději přijedeme zpátky domů. A že bude pohřeb. Souhlasila jsem. Strašně mě bolelo loučení s Tomem, Georgem a Gustavem. Nejvíc ale samozřejmě s Billem. Když jsem s Lollipop nastupovala do autobusu uviděla jsem, že Bill má taky pár slziček v očích.

To bylo naposledy, co jsem ho viděla. Nestačili jsme si dát ani čísla. Ale doteď věřím, že ho brzy opět uvidím a že bude pokračování našeho vztahu..

( Slees )

Cesta ke slávě By Danulinek

28. června 2006 v 9:18
10)

Cesta ke slávě

Cesta ke slávě
…….Ach jo,zase je to tu…léto,už u mnohých mých vrstevníků vyvolává veliké šance na koupání,diskotéky,různé zájezdy…..to mě osobně tyhle aktivity moc nezajímají a ani nikdy nezajímali.Na sluníčku se moc neukazuji,jelikož mám citlivější pokožku a lehko se spálí.Diskotéky nejsou nic pro mě,jelikož poslouchám jinčí styl hudby a zrovna tanečně nadaná taky nejsem.A zájezdy..pouze s mými zákonnými zástupci,takže život je jedna dlouhá linie,která s pořád opakuje.Jediným živlem,který v tobě vzbuzuje život je HUBDA,vždycky jsme měla ráda tvrdší muziku a Hip hop,nic jinčího mě nezajímá víc.Sice ve slohu nejsem moc nadaná,tak tak že to dotáhnu vždy na dvojku,ale psaní textů pro různé písničky mě opravdu baví.Vždycky se někde zašiji a píši texty.Kámarádek moc nemám, jen 2 opravdu nejlepší a pak dál ve škole,ale ty moc za kámarádky nepovažuji,je to smutné,ale necítím k nim víru.
Jednoho osudného dne jsem jela s rodiči na velmi zajímavý výlet do Německa,jelikož můj tatínek je velký fanda do fotbalu,tak si nemohl prošvihnout Germany 2006,fotbal mě taky moc nebere.Tak s mamkou radši vyrážím na nákupy v Hamburku.Mám radši volnější,pohotovější oblečení,tak jsme zamířila do skate obchodu,vybrala jsme si tam asi 10tery trička a vyrazila jsme si ke kabinkám.Před kabinkami stál takový vysoký pán,oblečený celý v černém a na zádech měl napsané SECURITY,ale v ruce nedržel nic,tak jsme se ho opatrně zeptala:,,pane,vy si nic nezkoušíte?"otočil se a hnusným vražedným pohledem mě odpálkoval:,,To tě nemusí zajímát,co tu dělám,ty malá holčino!" Tak to né,to neměl říkat,vždyt je mi 15 a né 6 ,tak proč mi tak říká.Chtěl jsme mu nějak nadat,ale to už se kabinka otvírala a zní vycházel,takový velmi hezký kluk s dredama na hlavě,s kšiltovkou na hlavě a hrozně cool oblečený,Big man(tak jsme nazvala toho sprost´áka) mu řekl,berete si pane všechno,v tom se mi v mozku začalo vše vařit,jak pane,však je to skoro stejný kul,jak já!A v tom se na mě ten krásný kluk podíval,a to neměl dělat,v duchu jsme si řekla:,,Ty woe,to je Tom z moji nej skupiny Tokio Hotel,Danny řekni mu něco honem,honem!"Nemusela jsme ani nic říkat a toho překvapení mi vypadali všechny věci,co jsme si chtěla zkoušet.Tom se na mě usmál a začal mi pomáhat sbírat ty věci,big man jenom přihlížel,odpověděla jsme mu:,,moc krát děkuji"a on jen špil:,,jednou mi to oplatíš ty",jo to je hukot,hned jsem vletěla do kabinky,aby mohla načichnou,toho krásného parfému,který tam všude šel cítit.Vytáhla jsme svůj mobil a zavolala moji nejlepší kámošce,zahraniční ceny mi byly úplně fuk!;)Všechno jsme ji vykecala a ona z toho moc třikrát nadšená nebyla,měla jakousi špatnou náladu,tak jsme to po chvíli zavěsila a šla zpátky za mamkou,která si vybírala spodní prádlo
.Po návratu s Německa jsem,žila zase normální živůtek,zase stejná linie.Na konci prázdnin jsme se těšila do školy,první školní den,nový spolužáci,snad tam najdu i nějaké dobré kámoše,jsem si říkala.Ve škole jsem se tak,tak seznámili a šli zpátky domů.Jako vždy se vrhnu do schránky a kontroluji poštu a co nevidím ….modrá obálka s mojím jménem a odznak SUPERSTAR.To snad ne,zase si ze mě někdo dělá srandu,podívám se dovtř obálky a vidím pozvánku na casting.Stála jsme tam,jak tvrdé ,,y" a v tom doletěla ze školy i má nej kámoška.,,Danny,Danny co se děje,stojíš tu,jak opařená,stalo se něco?"řvala na mě ze všech sran.,,Mě někdo přihlásil do Superstar!"odpověděla jsme vyděšeným dojmem.,,No víš…to já,hrozně se mi líbi ty písničky,co skládáš a chtěla jsem abys je zveřejnila světu a toto je svělá šance!"V tu ránu jsem ji chtěla zabit,ale také jsme ji chtěla moc poděkovat.
O 3 měsíce později
Nacvičuji svoji finálovou písen,to snad není možné,jsme ve finále.V tom slyším s spoustě reflektorů svoje jméno a jdu na podium nevním lidi,čas a soustředím se na svoji písničku,proč taky,když jsme zpívala svoji oblíbenou Ironic od Alanis Morisette.Čas utíkal hrozně rychle a přišlo vyhlášení výsledků,kdy jsem byla oznámena jako absolutní vítěz soutěže.Ted mě čekaly měsice plné dřny a vydávaní CD.
Jendoho krásného slunečného dne ,kdy jsem s rodinou oslavovala své 16 narozeniny,mi volal manager,že mi přišla nabídka od Tokio Hotel,kteří ke svému novému CD mají turné a prý jestli bych jim nechtěla dělat předskokany.To je super,okamžitě jsme souhlasila a řekli,že vyrážejí na turné,už ten víkend,jestli mi to nevadí,že je to tak narychlo,odpověděla jsme že ne a běžela oznámit tohle novinu všem,mamka z toho nebyla moc nadšná,že budu celé prázdniny mimo ČR.
O pár dní později,jsem už jela do Německa asi se 4ma kuframa.Přivítal jsem se s ,,Tokijáčkam" a vyrazli jsem na cestu na první koncert.V německém Hessisch Lichtenauu,před ,,stanem" byly už zástupy fanoušků.Oblékla jsme se co nejrychleji a utíkala jsem do zákulisí,kde už Bill,Tom,Georg a Gustav byly ve své kráse.Tom ke mně přišel a řekl:,,já tě od někama znám"chtěla jsem mu hned vyklopit událost,která se stala minulý rok,ale do toho přišel THček manager a oznámil nám,že máme jít být každý sám,tím myslely abych vypadla.Sebrala jsem si svoje ,,saky,paky"a odešla do vedlejší místnosti!za půl hodiny ke mně došel a řekla,že mám jít se připravit,že za pár minut začínáme!Vzala jsem si svůj mikrofon a šla k podiu,začala jsme zpívat všichni fanoušci byly otráveni,po dvou písničkách začali řvát:,,mi chceme Tokio Hotel" bylo mi do breku,na české scéně jsme měla kotel fanoušků a tady mě vypískávají,Tak jsme řekla ,,Ted dáme něco rychlejšího" V tom jsme se jukla za podio a viděla,jak kluci pozoruji mou snahu a taky znuděné fanoušky.Zpívala jsme můj velký hit,kterým jsem v ČR vyhrávala skoro každou hotparádu.V tom byla nečekaná reakce a kluci vyběhli na podium a začali s pohybovat do rytmů .Fanoušci s ehned rozprodili a začali dělat různé pazvuky atd… poté kluci odešli a já jsme zpívala poslední písničky,všichni hezky naslouchaly a ,,dělaly" že se jim to líbilo!;-)Po koncertě jssem šla s klukama na pokoj a povídali jsme si.Tom zůstal,jako poslední,chvíli jsme se si dívali do očí,nemohla jsme ten pohled z jeho jiskřících očí,stejných které se na mě vždy dívaly jen z palkátů,najednou jsem pohled uhnula.Tom:,,Dany,musím ti něco říct?"Ve mně najednou hrklo a vyklopila jsme ze sebe jen:,,co?".,,Moc se mi líbíš,už v tom obchodě jsi se mi líbila."Já jsme vykulila své modré oči,,Já??Já??Ty si na mě pamatuješ?!"V jeho očičkách se objevil ještě větší třpyt.,,Ano,ano já si tě pamatuji,a když se ted více osobně známe,tak by jsme spolu i něco mohli mít,nechceš?"Najednou se mi vyskytla obrovská šance,vždycky jsem chtěla chodit smím idolem,ale mé vnitřní já chtělo opak.tak jsme mu řekla:,,Víš Tome,ty se mi hrozně líbíš,vždycky jsem tě měla ráda,ale tady nejde nic zatajovat,vždyt jste nejslavnější kapela Evropy,novináři číhají na každém rohu a co víc víš kolika dívkám by jsi zlomil srdíčko,kdyby jsi se mnou začal,já chci mít popularitu a né nenávist.Promin Tome ne"Najednou se zvedl i ona odešel.,,Já vím,že to znělo naivně,ale je to tak,začala jsme být jako naivní hvězdička,co ji jde jenom o slávu……."Kopla jsme si při své samomluvě do stolku,který stál přímo předemnou…………………………………….
( Danulinek )

Už nikdy více! By Renata

27. června 2006 v 17:50 | Týnka |  SOUTĚŽ VE FF
11)

Už nikdy víc!

Dnes je to přesně rok co svět hudby zažil obrovskou strátu.Tehdy v čele hudebního showbisnisu stála skupina Tokio Hotel,která rychle dobývala celý svět.Její členové Bill,Tom,Georg a Gustav byli št´astní,že se jim povedlo jejich sen uskutečnit.Vše jim perfektně vycházelo až jednou se cosi zvrtlo.Asi to chtěl osud.
Tom byl zrovna na rande se svou dívkou Katrin,kterou moc miloval.,,Tak kam dneska vyrazíme lásko?"zeptal se Katrin.,,Třeba někam do cukrárny."Šli tedy do cukrárny,jak zvolila dívka a sedli si k zadnímu stolku.Tom ji chtěl políbit,ale ona mu ucukla.,,Co je?"ptal se udivený Tom.,,Víš,Tome já ti musím něco říct.",,Ano a co?,,No já..já..já mám jiného.",,Ne,to není možné,to bys mi neudělala.Já ti nevěřím!",,Věř mi Tome.Mám tě moc ráda a proto ti to taky říkám.Spala jsem s ním a moc mě mrzí,že jsem ti to neřekla dřív.Miluju ho.A my dva se musíme rozejít.Promiń."
,Proč?´ ptal se sám sebe Tom,když běžel do hotelu.Padl na postal a přemýšlel.Chtělo se mu brečet,ale kvůli holkám nikdy nebrečel a ted´ to nehodlal měnit.Asi po půl hodině,kterou proležel někdo zaklepal na dveře.Otevřel a v nich stála Lucie-Billova holka.,,Ahoj Tome,nevíš kde je Bill?Nemůžu ho nikde najít.",,No tak v tom ti asi nepomůžu.Nevím kde by mohl být.",,Aha,tak promiń a Tome,jsi v pohodě?Vypadáš jak kdybys právě přišel z Póhřbu.",,No,skoro ses trefila.",,Tome,nechceš mi říct,co se stalo?",,No,tak jo.Pojd´ dál."
Udělali si pohodlí v obyváku a Tom Lucce všechno řekl.Věděl,že to nikomu neřekne.Když skončil,Lucka ho přátelsky objala.Cítil se u ní tak krásně,věděl,že ho chápe.Po chvíli se od sebe odtrhli a dívali se sobě do očí.Ty její byly studánkově modré.Utápěl se v nich stejně jako ona v těch jeho oříškově hnědých.Najednou pochopil,jak moc ji má vlastně rád.A cítil,že ona jeho taky.Pomalu se k ní přibližoval.Když byly jejich rty těsně u sebe,zaváhal.Ale Lucka rozhodla za něj.Pomalu a něžně ho políbila.Líbali se nejdřív něžně,po chvíli vášnivě.Tom jen čekal,kdy ten ,sen´ skončí.Ale on nekončil.Najednou Toma přepadla stašná chut´ se Katrin pomstít.Taky ji s některou podvést.V tu chvíli si neuvědomil,že už spolu vlastně nechodí.Pomalu ji svlékl tričko a ona mu svlékla to jeho.Přitom se vášnivě líbali.Nevěděl,jestli to taky chce,ale vypadalo to,že je docela vzrušená.Hladil ji pozádech směrem dolů až jeho ruce zabloudily k její sukni.Rozepl ji a také stáhl dolů.Mezitím už Lucka pracovala na jeho kalhotech.Ty chvíli na to následovaly sukni a skončili vedle ní na zemi.Oba už byli jen ve spodním prádle.Tom Lucku líbal na krku a přitom si jednou rukou hrál s jejími hnědými vlasy a drudou hladil její boky.Ona zatím zkoumala jeho dredy.,,Ach Tome" vzdychla Lucka a Tomův napůl zvedlej kámoš se při těch slovech zvedl úplně.
,,Brácha neviděls....ó bože to ne!"Ve dveřích stál Bill a hleděl na nás s nenávistí a bolestí v očích.Otočil se a běžel pryč.Oba jsme se okamžitě vrhli ke dveřím,ale pozdě.Na chodbě už nikdo nebyl.
další den mi dala recepční v hotelu dopis.Dopis od Billa:

Ahoj Tome,
to co jsem viděl včera u tebe na pokoji mě moc mrzí,ale Lucku miluju.A jestli změnila názor a chce tebe,nebudu vám překážet.Udělej ji št´astnou aspon ty,když já to nezvládl.Já hudbu miluju,to ty víš,ale nemohu už dál zůstat ve skupině po tom co se stalo.Nemohl bych s tebou pracovat.Proto odcházím.Najděte si nového zpěváka a pokračujte beze mě.Já ještě dnes odjedu někam daleko,kde snad časem poleví ta bolest,kterou ted cítím.
Bude se mi po vás všech stýskat.
Bill
P.S.:Pozdravuj Lucku a kluky

Když dočetl ten dopis,okamžitě se mu zalili oči slzami.Jeho brácha ho opustil.Vždycky pro něj byl nejdůležitější osobu a ted´ je pryč.Nechtěl tomu věřit.
Ještě ten den se skupina rozpadla a Tom se vydal hledat Billa.Projel snad všechny možné místa,kde by mohl být o kterých se třeba zmínil,že by se tam chtěl podívat.Nikde ho ale nenašel.
Dnes je to přesně rok co se to stalo a Tom přijel poprvé do USA do Los Angeles.Prošel nejdřív drahé hotely a ptal se ,jestli o něm něco neví a pak šel na ty levné.Večer se v jednom rovnou ubytoval.Vyšel za hotel,že si jedno zapálí,když v tom uslyšel známí hlas.Zpíval jeho oblíbenou písničku-Durch den Monsun.Byl to krásný hlas,takový už slyšel mockrát a vždycky ho na té osobě nejvíc obdivoval.,,Bille" zašptal,ale přes to ticho to bylo hodně slyšet.Bill se otočil a otevřel pusu dokořán.,,Tome" zšeptal taky a nevěděl co má dělat.Oba se ale řídili srdcem.Běželi k sobě a po tvářích se jim kouleli slzy.Slzy radosti.Padli si do náruče a dobrých 10 minut se tam objímali.Potom se vzpamatovali.,,Tohle už mi nikdy nedělej"prosil Tom.,,Ale ty mě taky ne.",,Prosím odpust´ mi Bille",,Ne,to ty mi odpust´",,Tohle už se nám nikdy nesmí stát.",,Neboj,Tome.Nestane.,,Už nikdy víc" zavoleli společně a znovu se objali.

HAPPY END
( Renata )

Tom od Káji

27. června 2006 v 16:56 | Jinny |  KRESBY od Vás
Zdárek lidičky,
Kája Vám posílá svůj další obrázek.
Páčko Jinny

Nejnovější rozhovor s Billem na téma holky.

27. června 2006 v 15:40 | Jinny |  Rozhovory
Zdarec lidi,
tady je jeden z novějších rozhovorů s Billem.
Je to moe vlastnoruční překlad, tak pleace trocha schovívavosti a nekopčit please.
Sic to nejni dlouhý, ale i tak je to own-made.
Voi - la:
Čeho si nejdříve všimneš na dívce?
B: Prstů, je to to nejzajímavější. Mám rád prsty a dívky je mají přece pěkné :o).
Máš raději plaché dívky, nebo s vlastním postojem a názorem (průbojné)?
B: Opravdu se nezajímám o to, jak moc je přirozená a svá.
Jaký druh oblečení máš rád, když nosí?
B: Oblečení, co ukazuje její postavu, myslím, že je to VELICE sexy.
Myslíš, že podvádění někoho začíná flirtováním, líbáním, nebo sexem?
B: Definitivně polibkem, jsem "VELICE" žárlivý člověk.
Jak zareaguješ, když najdeš svojí dívku, jak tě podvádí?
B: V první řadě se s ní nebudu vůbec bavit, no a jak postupně vychladnu, řeknu jí o tom, promluvíme si o tom.
Co myslíš, že je romantické?
B: Hry lásky - jsou vždy romantické :o)).
Co musí dívka mít, aby jsi jí označil za sexy?
B: Musí mít nějaký druh myslického šarmu, trochu dávky atraktivnosti - to je to, co jí dělá krásnou.
To je vše, díky ti za pozornost.
Pěkně vyspělý názory, ale na něj to sedí.
Páčko
Jinny