DĚTSKÝ DOMOV V MAGDEBURGU 3

12. května 2006 v 23:25 |  FF OD VÁS
A je to tady, další pokračování Kristýny v domově.......
poděkovat za něj můžeme Týnce, která mi ho už před 2 dny poslala na mailíka a já jsem taková osůbka nezodpovědná, že jsem tam dlouho nebyla......

Koukala sem na ni jak na nějaký zjevení či co. Moc sem jí nerozumněla,
jelikož neuměla ani pořádně mluvit, asi to bylo tím, že měla všechny ty
přední zuby takový nějaký uhnilí a černý. Nemohla sem to vydržet a musela
sem se jí zetat. ,, hele holčičko, víš, že sladký se jíst nemá?´´ koukla
na mě páč asi nevěděla vo co go. Ale já se na ní tak koukla a vycenila
zuby a poklepala si na ty svoje, aby jí to došlo. Najednou, ale holčička
začala brečet a odběhla pryč. Bylo mi jí najednou líto. Asi sem to
přehnala. Chudák malá, šla jsem se jí radši omluvit, ale ona nikde nebyla,
tak sem šla do pokoje. Oblékla sem se do jesnasů a černýho trika s takovou
lebkou, to bylo moje oblíbený. Jelikož bylo hezky tak sem se šla projít,
do parku. Já jelikož sem tam byla nejstarší sem měla vycházly povolený, ale stejně sem se musela vždycky zeptat, aby neměli starost kde sem. Náš domov měl okolo sebe takovej parčík a když se šlo trochu dál tak tam byla fontánka. Procházela sem se po parku skoro celý dopoledne. Čas tam ubíhal tak strašně rychle. Konečně někde kde sem se necejtila jak někde ve vězení kde na mě každej dohlíží. Neříkám, že je to tady špatný, to vůbec ne, ale prostě když jste někde kde se nemáte skoro ani nikomu svěřit prostě nic. Strašně mi chybí mamka i táta. Zase mi tekly slzy po tvářích. Musela jsem si sednout, opřela sem si hlavu do klína a pokoušela se zadržet slzy, ale vůbec to nešlo. Pořád se mi vracely ty vzpominky na naše společné dovolené a prostě chvíle doma. ,, Ne, už nebudu brečet, nejsem žádná malá holka, abych brečela kdykoliv si vzpomenu na domov.´´ otřela sem si slzy a prudce si stupla. Ale do někoho sem narazila. Byl to takový vyšší kluk a černým ročepejřeným hárem. ,, Promiň´´ řekla sem, ale neuvědomila sem si vlastně, že už nejsem v ČR a tak sem rychle řekla, promiň, ale už v Němčině. Ten kluk na mě koukal jak na nějaký zjevení, ale když slyšel, že sem to zoopakovala v němčině tak se usmál a šel dál. Za ním šlo asi 5 holek a pořád se přiblble smály. Nechápala sem vůbec proč? Hmm asi nějakej machírek, když má za sebou několik holek. Už sem nad tim moc nepřemejšlela a šla zpátky do domova. Tam už se děcka zbíhaly k obědu. Byla nějaká hrachová kaše s párkem. Nesnášim hrách a ani moc párek. Na obědě sem byla zase jenom o rohlíku ze sýrem. Jestli to takhle půjde dál tak asi budu jíst jenom furt ten sejra. Když se všichni odvalili od stolů bylo skoro půl 2. Začala sem se připravovat, jelikož ve 2 hodiny tu měl bejt ten chlap, ke kterýmu budu chodit na brigádu. Už sem se začínala pekelně těšit, skoro se mi úplně klepaly kolena. Něco před druhou hodinou na mě zavolala vychovatelka. ,, Kristýýno!!! Dělej už se na Tebe čekááááá!´´ Ježiš a je to rady pomyslela sem si a vyšla z pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clou Clou | 13. května 2006 v 10:31 | Reagovat

Nádhera...

2 Michal Michal | 13. května 2006 v 11:24 | Reagovat

Tak doufam ze dube hned pokracovani kdyz je tohle 2 dny stary a navic mame ten vejkend. :o)

Uz chci videt to prekvapeni az bude makat pro Tokiace! :oD

3 tessi tessi | 13. května 2006 v 13:49 | Reagovat

já taky,pls,další týnuš

4 Týnka Týnka | 13. května 2006 v 20:30 | Reagovat

jj jasně.. jéé tessi ty už moje čteš i tady jo?

5 Monik Monik | 14. května 2006 v 21:09 | Reagovat

achujky :-*!!! ten to příběh se ti taky moooc mocinko povedl!! už se hrozně těším na pokráčko! tag si pospěš :-D....zatím pááááááško

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama